...asi ji pálilo dobré bydlo.... Je mi líto hlavně dětí, ale i Vás.Co je to za "mámu" když opustí svoje děti !!! Ale v životě všechno špatné,funguje jako bumerang,toto všechno se Vaší ženě jednou vrátí. Co by zato některé ženy daly, kdyby měly fungující rodinu s dětmi. Určitě to nyní nemáte lehké, ale musíte fungovat už kvůli dětem. Přeji Vám Honzo hodně sil a zvláště v této předvánoční době, kdyby měla rodina držet pohromadě a také nějakou spřízněnou dušičku. Život totiž není to co chceme,ale co vydržíme. Alena

..nic neobvyklého, stalo se mi totéž před rokem - asi trend doby. Žena po 12 letech bezstarostného soužití odešla za milencem a protože ten nesnáší děti, tak děti nechala mě. První měsíc byl krutý, ale teď už je to fajn a jsem spokojený. Perličkou je že musím matce platit výživné na děti ! Funguje to takto: Matka požádá o výživné v době, kdy má děti u sebe. Když soud stanoví výživné, požádá soud o určení předběžné vykonatelnosti rozsudku (§ 162 občanského soudního řádu). V tu chvíli může v klidu odejít za milencem a děti nechat otci. Otec pečuje o děti a zároveň musí matce platit výživné. Navíc nemá šanci, že by něco dostal zpět, protože podle § 923 odst. 2 NOZ - spotřebované výživné na nezletilé děti se nevrací. Ženy samoživitelky - pokud vám někdy bude připadat, že to nemáte lehké, vzpomeňte si na muže samoživitele, mají to mnohem horší.

Mé dvě sestřenice takto opustila jejich 'MATKA' ..má teta. Důvod který by toto omluvil, si opravdu nedovedu představit....jak u matky, tak i u otce. A co říci dětem ?? ..bobánci malý :-( , nevím. Ale nejspíš bych se s tím svěřila dětskému psychologovi. Láme mi to srdce, jen na ně pomyslím. Poznamená je to na celý život. Myslím, že je to horší, než kdyby jim zemřela. Buďte jim oporou a věnujte co nejvíce svého času...lásky. Nevím co víc k tomuto napsat,... snad jen to, že ne všechny ženy jsou takto sobecké, tak na ně prosím nezanevřete.

Myslím si, že tyto ženy (píši ženy, protože je tu více mužů, kterým se to stalo) mají problém se sebepřijetím, s ženstvím, svou podstatou. Pokud toto neví, hledají a snaží se podvědomě tuto vnitřní prázdnotu naplnit ve vnějším světě (věci, dovolené, večírky, vztahy s muži apod). Ovšem nic z toho jim nepřinese trvalé uspokojení. Když už není, co by mohly chtít (píšete, že Vaše žena měla vše, včetně chůvy), když už není, co by mohlo tuto vnitřní prázdnotu zaplnit, řeší to útěkem. Chtějí vlastně utéci před svou vnitřní prázdnotou, která bolí. Jenže to není dobré řešení. Ty ženy stejně zůstanou nešťastné. Naopak, až pochopí, bude ta bolest ze selhání jako žena-matka ještě horší. Vy, jako manželé a otcové jste skvělí! Nemohli jste dosud udělat víc. Svým ženám jste jinak, než materiálním zabezpečením a pozorností nemohli pomoci. To je přece úkol muže, který jste podle toho, co píšete, zvládli na jedničku. Vaše ženy, pokud jim děti a rodina není opravdu jedno (a to není, pokud píšete, že Vaše manželka do telefonu plakala, než zavěsila). musí udělat první krok - KROK K SOBĚ JAKO ŽENĚ. Leccos se pak může změnit! Prosím, zkuste se překlenout přes pocit ublížení, ponížení, zrady a bezmoci a promluvte se svou ženou. Posílám pár typů, kdo by Vám oběma (a tím i dětem) mohl pomoci - např. paní Eva Kavková, Vendula Kociánová nebo Natálie Tóthová (všechny mají své www stránky). Znám je osobně a jsou neuvěřitelné! To, co předávají nejen ženám, ale i mužům, naprosto mění náhled na sebe sama, vztahy, společnost, život. Ovšem má to jeden zásadní háček: Vaše ženy musí být ochotny podstoupit toto "léčení svého ženství", které je spojeno s velkou vnitřní bolestí, před kterou vlastně utíkají. Chce to hodně odvahy, ale stojí to za to! Jinak, kdybych byla teď ve Vaší situaci, pokusila bych se dětem šetrně vysvětlit, že maminka teď potřebuje být nějakou dobu sama, že také přesně nevíte proč, ale určitě bych je ujistila, že s nimi teď jsem a budu i nadále já (a buďte, jak nejvíc můžete) a že je maminka má stále moc ráda (a ona má. Jen asi neví čí je, jak se říká). Děti špatně snáší tuto nejistotu. Ony přece ví, že se něco děje. Nelžete jim. Ony by to stejně poznaly a pak by mohly cítit zradu i od Vás. To by jim rozhodně neprospělo! Děkuji za vyslechnutí a přeji hodně odvahy a sil! Helena

To je prostě neuvěřitelné. Měla jsem malé děti, pokud bych je opustila už za hodinu by se mi po nich stýskalo. Velké štěstí, že mají milujícího tátu. Nikdy Vám to nezapomenou.

Muži si myslí, že když ženě udělají děti,tak ta bude neskonale šťastná. Jenže hodně žen děti nechce, ale z lásky k muži se mu podřídí. Pak se chlapi diví a nechápou. Žena, která děti nechce, by je nikdy mít neměla.

Elzbieta má pravdu, některé ženy děti nechtějí. Když jsem se oženil, chtěl jsem se ženou cestovat, ale ona přišla s tím, že má psychické potíže a lékař jí doporučil mít dítě. Pak jsem ji asi já přesvědčil, že jedináček není to pravé a tak jsme měli děti dvě. Přestože měla svou svobodu, tak jí děti nebavily a tak jsem většinu činností s nimi převzal já. Pak už se mnou prý nemohla být a děti si rozhodla nechat, protože tak vlastně získala náš byt. U soudu tvrdila, že jsem špatný, protože jsem si z dětí udělal koníčka. Náročnou prací jsem se zmohl aspoň na malý byt. S dětmi jsen trávil přidělenou polovinu víkendů a všechny své aktivní dovolené, i když už jsem nebyl sám. Syna vypudila po pubertě, dcera ji nechtěla opustit, a tak jsem platil její školy, sport i jídlo - které doma bylo jen pro přítele její matky. Syn je bohužel taky něčím poznamenaný a rodinu nezvládnul, ale užívám si vnoučata, pro které je nejlepší babičkou moje skvělá dlouholetá přítelkyně. A ničeho v životě nelituji.