Vážená paní doktorko.... chci Vám poděkovat za tento článek, bohužel pro mě - má zpoždění cca 10 let. Na základě své osobní zkušenosti mohu potvrdit, že máte absolutní pravdu a oceňuji, že přesně víte o čem píšete. Moje bývalá žena měla sklony popíjet už v době seznámení.... a já to nevyhodnotil jako signál. Pak přišly děti.... cca 10-12 let bylo všechno v pořádku a já si naivně myslel, že jsme vyhráli. A pak se démon vrátil.... přesně si pamatuju, kde jsem našel první schovanou lahev vodky - bylo to pod jejím polštářem v manželské posteli. Když jsem jí omezil finanční příjem s naivní představou, že na ten chlast mít nebude a postupně přestane.... tak kradla peníze v práci. Absolutně odmítala přijmout, že by byl nějaký problém - pije přece každej a ona to zvládá - tak co pořád prudím ? Postupně jsem zažil naprosto zoufalé chvíle.... Nevím proč pila..... myslím, že jí to prostě chutnalo. Snažil jsem se manželství zachránit za každou cenu - nicméně s odstupem doby mě došlo, že jsem zachraňoval nezachranitelné. Ale asi jen ten, kdo to všechno zažil na vlastní kůži ví, jak hluboká moudrost se v tom článku skrývá. A kdo to nezažil.... tak netuší, jak je ta realita zoufalá.