Jsem 20letá absolventka střední průmyslové školy s maturitou. Jsem z malého města, ze severu Čech, kde jsem studovala a navštěvovala brigády, za které jsem byla mizerně oceněna ( v průměru 23 Kč za hodinu ). Možná to taky znáte. Každý den, po skončení školy, jsem pospíchala do práce a domů jsem jezdila až pozdě večer.

Po maturitě jsem začala shánět práci na celý úvazek. Dostala jsem nabídku: práce prodavačky v potravinách 8,5 hodiny denně za 5.500Kč včetně sobot. Od pracovního úřadu jsem dostala 4.000Kč podporu. Tak je vám asi jasné, že do práce jsem nenastoupila. Lépe placené práce jsou podmíněné dostatečnou životní praxí, což čerstvá absolventka nemá...

Začala jsem se dívat na internetové nabídky bydlení v Praze. A nastal další problém. Ve svých letech nemám žádné peníze našetřené, takže sehnat si bydlení je víc než problematické. Nezbývá než využít ubytoven od 90Kč za noc. Což také není moc finančně výhodné. Ani osobní věci si nemůžete nechat celý měsíc na pokoji. A pak ještě jídlo něco stojí...

Netuším jestli je výchova na všech vesnicích stejná, ale mě rodiče nikdy nevedli k samostatnosti. Vždy chtěli, abych zůstala doma v našem rodiném domě a finančně se podílela na chodu domácnosti. To mi potom z výplaty zbyde jen polovina. A tak si připadám závislá na rodičích.

Chodila jsem se zajištěnými muži, ale to taky není způsob, jak se hnout z místa.

Tak jsem si napsala životopis, zajela autobusem do Prahy, roznesla jej po obchodech, a ponechala jsem vše osudu...

Naštěstí se mě ujal přítel a bydlíme dnes spolu. Nabídky práce také přišly, ale ohodnocené 11 000Kč... Tak budu brzy ve svém. Opravdu se nemá nic uspěchat. Sama bych se tím poznamenala.