Šťastné vrnící dítko, možnost bleskurychle reagovat na jeho nepohodlí, uspokojit bez meškání jeho pocity hladu... To jsou výhody, kterých si můžeme užívat, sdílíme-li se svým nově narozeným broučkem společné lože. Být mámě na blízku je pro děti pohodlné, děti se cítí bezpečně, mohou být i méně plačtivé. Mnozí rodiče nenechají na spaní se svými dětmi dopustit, je to pro ně přirozenější (v přírodě zvířecí mláďata také sdílejí se svými mámami také společný pelíšek), pro jiné to může znamenat noční můru.

Spaní s společně s dítetem totiž na druhou stranu skýtá spoustu nevýhod - některé mámy se obávají, že dítě zalehnou, stěžují si na povrchní spánek, spaní s dítětem v mnohých rodinách narušuje manželský život - v některých rodinách bývá časté, že to tatínek nevydrží a nakonec se stěhuje na noc do obýváku.

Otázkou také bývá, co si počít s větším dítětem, které si postel rodičů oblíbilo tak, že se na vlastní postýlku příliš netěší. Rostoucí děti pak mívají schopnosti se v posteli vrtět, kopat, přetáčet, že pro dospěláky už není místo. Nakonec stejně musí přijít doba, kdy se dítě musí spokojit se svou postýlkou; ve třech už se do ložnice nevejdete - což se dítěti, které bylo zvyklé s spát s Vámi špatně vysvětluje.

Jak to tedy řešit? Jak od začátku postupovat, aby byla spokojenost na obou stranách?

Hlasujte v naší anketě, vyjádřete se i v naší diskuzi a vyhrajte knihu První rok pro celý život.

Šanci vyhrát mají ty z Vás, kteří  diskutují na příslušném fóru a zároveň odpovědí na tuto anketu!