Babinet.cz / Magazín / Kultura / Filmová recenze: Ocelová pěst

Filmová recenze: Ocelová pěst

12.11.2011 - Hana Kasalová

Nedávno mě zaujal nový snímek režiséra Shawn Levy "Ocelová pěst" /Real Steel/.

Je možné se na něj dívat ze dvou stran. První je hned zřetelná, člověk při jejím sledování ani nemusí moc přemýšlet. Ta druhá plyne mezi řádky, je velmi emocionální a zřejmě právě proto mě hodně zaujala. Dovolte mi ve stručnosti zmínit obě dvě.

Drsňák Charlie Kenton /Hugh Jackman/ je bývalý boxer. Jeho příběh se odehrává v blízké budoucnosti. Lidé bohužel zvlčili do takové míry, že klasické boxerské zápasy, kde nejenom stříká krev, je začaly nudit. Lidské násilí je jim málo, potřebují NĚCO mnohem tvrdšího kalibru. V rámci novodobých technologií přijdou na řadu roboti. Ohromní, silní, neporazitelní roboti, utkávající se v boxerském ringu.

Teď mi dovolte pozvat vás do soukromí hlavního hrdiny. Charlie je typem muže, který lehce získá a ještě rychleji ztratí. Poznáváme ho ve chvíli, kdy je finančně na mizině. Zdá se, že i v soukromí mu to zrovna také neklape. Jeho mladá sličná přítelkyně Bailey /Evangeline Lilly/ už má toho všeho dost. S Charliem se sice zdají z dětství, on je její životní láskou, ale všechno má svoje meze. Jak se říká, když už má dojít na totální změny, tak ať to stojí za to. Obvykle na to lidé používají notoricky známou větu, kterou vzhledem k její "nespisovné" formě tady nechci uvádět. Čili aby toho všeho nebylo málo, najednou vyjde najevo, že matka jeho nemanželského syna zemřela a malý Max /Dakota Goyo/ doslova vpadne Charliemu do života.

Rozvíjí se příběh nespoutaného dospělého muže a desetiletého chlapce. Co se týká jejich energie, tak mám pocit, že sleduje příběh dvou klonů. Ne nadarmo se říká, že jablko nepadá daleko od stromu. Charlie je sebevědomý a tvrdohlavý muž. Kam se hrabe na Maxe! V jeho případě to rozhodně není tak, že by svého otce chtěl vychovávat, ale jeho reakce o tom vypovídají. Je stejně neústupný a velmi svůj jako jeho tatínek. Duchovní vůdce by na to řekl "Děti jsou naši nejlepší učitelé. A stejně tak platí pro rodiče, když se na to podíváme z pohledu dětí." Rodinné soužití představuje nejenom lásku a emocionální blízkost, ale také jsme nejvíce obklopováni tím, co se máme naučit. Neúspěšný otec? Neustále bez peněz? Děti díky své čistotě a ryzí upřímnosti přicházejí se spoustou nápadů, které rodiče velmi často okamžitě potápějí. Argumentují slovy jako "naivita, nezralost, hloupost, dětinskost, atd". Věřím, že každý z nás takové situace ať už prožil ve svém dětství, nebo byl jimi později konfrontován v dospělém životě.

Na nový snímek "Ocelová pěst" jsem původně šla jenom kvůli Hugh Jackmannovi. Je mojí krevní skupinou a to nemám na mysli pouze jeho profesionální tvář, ale také tu soukromou. Překvapivě mě nejvíce dostal jeho filmový syn Max. Jeho dětská čistota, sny které okamžitě uváděl do reality a víra, že svět není jenom takový jaký ho vidí jeho otec a většina dospěláků, mě vzaly za srdce. Sice občas emocionální scény vjely do "amerického stylu", který je známý tím, že přehání a od našeho evropského cítění se značně odlišuje. V takových chvílích jsem se prostě jenom pousmála a hlavou mi šlo "Ach ti Amíci, s nimi člověk vše musí vydělit pěti". Jinak se mi film moc líbil a vřele vám ho doporučuji. Věřím, že obzvláště v rodinných scénách otec versus syn vás chytí za srdce, stejně jako se to stalo mně.