Bylo mi jednadvacet let, když jsem čekala své první dítě. Manžel si čtrnáct dní před termínem porodu vzal dovolenou, aby byl k dispozici, kdyby... Volno ale uteklo a já byla pořád celá. A tak, abych v dalších dnech nečekala na porod sama, odvezl mě manžel k mým rodičům. Pár hodin poté, co odjel, mě začalo pobolívat břicho. Brzy se přidal také průjem a začala jsem i zvracet.

I když jsem mělo lecos přečtené, tenkrát mě nenapadlo, že by to mohl být začínající porod. Když jsem stále běhala na WC, moje jinak rozumná a zodpovědná maminka si mě se založenýma rukama prohlížela a povídá: No, to nám scházelo, ty jsi snad ještě chytla střevní chřipku. Pojď, půjdeme na procházku, třeba to rozchodíš." Vzaly jsme psa a šly se projít okolo vesnice. Po návratu už mě začaly zlobit i křížové bolesti. Když mě uviděl táta, na nic nečekal, strčil mě do staré škodovky a jel do porodnice jako závodník. Mamka ho pořád napomínala, ať nejede tak rychle. Pořád měla pocit, že je dost času. Do porodnice jsme se přiřítili v sedm hodin večer, do půl osmé jsme vyplňovali přijímací papíry a za deset minut osm narodil kluk jako

buk. Při vší maminčině snaze se mi tedy porod rozchodit nepodařilo.

Martina, 34 let

Zajímá vás, co prožívají ve svém životě jiné ženy? Co je těší a co trápí? Jak řeší své problémy, jak se vyrovnávají s nevěrou, jak vychovávají své děti? To vše najdete každý týden v časopisech plných skutečných životních příběhů NAPSÁNO ŽIVOTEM, ČAS NA LÁSKU, ŠTĚSTÍ A NESNÁZE.

Navíc vás čekají i dobré rady MUDr. Plzáka, partnerské taroty na míru, skvělé tipy na hubnutí, úžasné recepty pro všechny kuchařinky, křížovky i soutěže o bezva ceny.