Výzva za bezpečný porod, která vznikla pod záštitou České ženské lobby (www.czlobby.cz) a s podporou desítek osobností, kritizuje právě projednávaný zákon o zdravotních službách, důrazně ale poukazuje i na absurdní opatření ministerstva zdravotnictví, která dlouhodobě odporují vědeckým poznatkům o tom, co znamená bezpečný porod.

To, že česká legislativa dostatečně neošetřuje samostatnou primární péči porodních asistentek (která je ostatně v Německu, Rakousku či Polsku běžná a hrazená pojišťovnami), škodí nejen porodním asistentkám, ale v důsledku zejména těhotným ženám a jejich dětem. Ženy sice mají právo (nejen) podle Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku zvolit si jakékoli místo k porodu, český stát jim však dává na výběr pouze jednu možnost – porodnice.

Pokud chtějí rodit jinde, stát jim k porodu poskytuje nulovou odbornou asistenci a každého, kdo by chtěl rodící ženě pomoci mimo nemocniční zařízení, plánuje podle zmiňovaného zákona dokonce trestat vysokou pokutou. Nemožnost získat odbornou pomoc při porodu mimo nemocniční zařízení je také důvod stížnosti na Českou republiku, kterou se aktuálně zabývá Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. V obdobném případu v Maďarsku vyhověl soud stěžující si ženě.

“Možnost volby porodní péče není v rozporu s bezpečím pro dítě ani pro matku. Jak jinak si vysvětlit, že země, kde jsou ženy tradičně respektovány (Německo, Skandinávie, Velká Británie), využívají široce porodní asistence a zároveň mají výborné porodnické výsledky? Efektivitu a bezpečnost porodní asistence potvrzují i závěry WHO a IMBCO,” řekla Eliška Kodyšová, odborná konzultantka České ženské lobby a občanského sdružení Aperio.

“S porodem nemám zatím žádnou zkušenost a pokud k ní v budoucnu dojde, budu zřejmě patřit mezi ty matky, které volí porodnici. Přesto si myslím, že v takto citlivé věci, kterou porod bezpochyby je, by každý měl mít právo volby. Nehledě na to, že tímto zákonem by se v podstatě odsoudila k zániku funkce porodní asistentky, kterou může žena využít, ať už se rozhodne rodit kdekoli,” uvedla jedna z podporovatelek Výzvy za bezpečný porod, herečka Martha Issová.

„Přístup Ministerstva zdravotnictví, který vytlačuje porodní asistentky ze systému poskytovatelů předporodní, porodní a poporodní péče, je krátkozraký a může mít fatální následky, pokud jde o bezpečnost rodících žen a jejich dětí. A to zejména v situaci, kdy Ministerstvo zdravotnictví zároveň avizuje rušení až třetiny malých porodnic,“ uvedla Kateřina Hájková Klíčová, výkonná ředitelka Unie porodních asistentek.

Výzvu za bezpečný porod podpořila i klinická psycholožka, psychoterapeutka a soudní znalkyně Michaela Mrowetz: “Dlouhodobě usiluji o to, aby dítě a žena v před-, porodní a poporodní péči byly nedělitelnou jednotkou. Dítě po porodu patří k rodičům - snažím se podpořit českou společnost v tom, že tato starodávná tradice je zdravá a normální. Podle mých i zahraničních výzkumů a pozorování tento způsob péče o rodinu nejlépe zajistí komunitní práce porodních asistentek s výraznou efektivitou zdravotní, psychologickou a ekonomickou.”

1. Vyzýváme senátory a senátorky (a posléze i poslance a poslankyně), aby řekli jasné NE projednávanému zákonu o zdravotních službách, který vrací české porodnictví do normalizačních dob. V zemích západní Evropy jsou porodní asistentky uznávanými expertkami na péči o zdravé těhotné, rodičky a ženy a jejich děti po porodu. Lékař by měl být přivolán v případě komplikací. Projednávaný zákon však v rozporu se vzrůstající poptávkou a dostupnými výzkumy nijak nedefinuje zdravotní službu porodních asistentek. Péče o matku a dítě je tak nejen méně bezpečná, ale i výrazně dražší.

2. Vyzýváme odpovědné osoby, aby porodním asistentkám zajistily pro jejich práci odpovídající legislativní podporu, a tím těhotným ženám zároveň umožnily zvolit si místo a způsob porodu tak, jak jim zaručuje nejen Listina základních práv a svobod, ale i Evropská úmluva o ochraně lidských práv a rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva. Je absurdní, že těhotné ženy žijící pouhých 200 km západněji, jižněji či severněji od hlavního města České republiky (Německo, Rakousko, Polsko) mají péči porodní asistentky nejen státem garantovanou, ale i hrazenou ze zdravotního pojištění.

3. Považujeme za neobhajitelné, že český stát diktuje ženám pouze jediného možného poskytovatele péče během těhotenství a také to, kde porodit dítě. To vše v situaci, kdy v žádném případě nemůže zaručit, že lékařsky vedený porod v porodnici je tím nejlepším pro těhotné a rodící ženy a především jejich děti. Alarmující počet císařských řezů nepřináší zvýšení bezpečnosti péče pro děti, ba spíše naopak. Bezpečná péče pro děti vychází dle analýz WHO a IMBCO v optimálním případě z principů porodní asistence. S plánovaným rušením porodnic lze navíc očekávat vzhledem k vytíženosti lékařského personálu zhoršení dostupnosti a kvality péče o těhotné a rodící ženy.

4. Nedávnou kauzu porodní asistentky Ivany Königsmarkové považujeme za důsledek nedostatečné právní podpory pro práci porodních asistentek v České republice. Ministerstvo zdravotnictví se již několik let brání důslednější spolupráci s profesními organizacemi porodních asistentek, ale i organizacemi zastupujícími klientky porodnické péče a tvrdošíjně odmítá požadavky na přijetí již existujících mezinárodních standardů pro samostatnou a kontinuální péči poskytovanou porodními asistentkami. Ženy, které chtějí rodit mimo zdravotnické zařízení, tak podle představ ministerstva zůstávají bez odborné pomoci. Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku se také již zabývá stížností ženy, která v systému českého porodnictví nenašla v roce 2010 žádnou odbornou pomoc pro porod doma. V obdobném případě, který se stal v Maďarsku, soud rozhodl ve prospěch stěžující si ženy.