Co je porucha plodnosti?

Nemožnost přivést na svět potomky je odedávna považována za stigma, „boží trest“, nepřízeň osudu. Samotnými jedinci a páry je vnímána jako selhání v základních lidských, společenských a rodinných funkcích.

Neplodnost, či lépe porucha plodnosti je však v posledních desetiletích definována jako nemoc. To, že je nyní uznávána jako choroba, již napovídá, že v naprosté většině případů nejde o stav trvalý, konečný a bezvýchodný, ale odchylku, která mívá své příčiny.

Příčinu neplodnosti se podaří se odhalit asi u 90 % léčených párů

V 90 – 95 % případů (bez ohledu na to, zda se příčina objeví). se podaří poruchu neplodnosti léčit. Proto také někteří odborníci raději mluví o poruše plodnosti jako přechodném stavu, zatímco neplodnost (infertilita) může naznačovat nebo být vnímána jako neměnný stav.

Současná definice Světové zdravotnické organizace (WHO) označuje jako poruchu plodnosti (neplodnost) stav, nedošlo-li k otěhotnění za 12 měsíců nechráněného pohlavního styku. Po roce neúspěšných pokusů by tedy měl pár vyhledat odbornou pomoc. V některých případech se doporučuje vyhledat pomoc dříve (například při poruchách menstruačního cyklu, vyšší věk partnerů apod.)

Jak častá je porucha plodnosti?

Pro jedince je velmi těžké o svém problému hovořit. Stydí se, trpí pocity méněcennosti, později se přidává mnohdy úzkost a deprese. I v dnešní době, kdy se o léčbě poruch plodnosti veřejně hovoří, existují páry, které se odhodlají vyhledat pomoc po letech marných pokusů o početí. Možná by jim pomohlo najít cestu k léčbě, kdyby si uvědomili, že stejný problém řeší na světě miliony lidí, zejména ve vyspělých zemích.

Odhaduje se, že na Zemi žije kolem 80 milionů lidí s poruchou plodnosti.

Každý pátý až šestý pár (v EU) musí vyhledat odbornou pomoc pro poruchu plodnosti.

Ve většině zemí, kde funguje přesné sledování demografických dat, se potýká s poruchami plodnosti 9 % lidí.

Podle sledování finských odborníků se s poruchou plodnosti ve svém vlastním životě setkalo 20 % žen a 9 % mužů.

V ČR vyhledá pomoc pro poruchu plodnosti 15 % párů.

Jak dlouho se neplodnost úspěšně léčí?

Pokusy o léčbu neplodných párů jsou staré jak lidstvo samo. Magické rituály a tradiční lidové prostředky postupně nahrazují v polovině minulého století diagnostické a léčebné postupy založené na vědeckém výzkumu (hormonální léčba, zprůchodnění vejcovodů apod.).

Skutečným průlomem v léčbě poruch plodnosti znamenal porod prvního „dítěte ze zkumavky“. Jmenuje se Louise Brownová a narodila se císařským řezem dne 25. 7. 1978 v Oldhamu ve Velké Británii. K jejímu „početí ve zkumavce“ došlo na IVF klinice v Bourn Hall v Camdridgi.

V lednu 2007 Louise porodila syna jménem Cameron, který byl počat přirozenou cestou. Profesor Robert Edwards, který spolu s profesorem Patrickem Steptoe stál v roce 1978 u zrodu metody in vitro fertilizace (IVF, umělého oplodnění „ve zkumavce“) i u početí Louisy Brownové, dostal za svůj přínos medicíně loni (v roce 2010) Nobelovu cenu. Od roku 1978, tedy za třiatřicet let pomohla tato stále zdokonalovaná metoda 3, 8 milionům párů k vytouženému dítěti.

V Česku se první dítě ze zkumavky narodilo v Brně 4. listopadu 1982 díky výzkumu a práci týmu pod vedením zakladatele reprodukční medicíny v ČR, profesora Ladislava Pilky.

Je v ČR léčba poruch plodnosti dostupná?

V ČR nyní funguje 30 center asistované reprodukce.
Podle Národního registru asistované reprodukce (funguje od roku 2007) se ročně rodí po léčbě metodami asistované reprodukce kolem 4 000 dětí (v roce 2007 to bylo 3 805 dětí).
V roce 2006 tvořil podíl dětí po léčbě neplodnosti metodami asistované reprodukce 3 % (v roce 1997 2 %). V současnosti je podíl narozených dětí po metodách asistované reprodukce přibližně stejný jako v Belgii, Francii, Švédsku či Finsku. Vyšší je v Dánsku (4 %)

Lze počet dětí považovat za kritérium úspěchu?

Hlavním kritériem úspěchu je porod jednoho živého zdravého dítěte z jednoho těhotenství. O významu dalších ukazatelů se zatím diskutuje.