Jen Ty

Zahrnul jsi mě něžným psaním

pak časem nosil květiny.

Vytvořil tak jen jedno zdání,

že ty jsi sám můj jediný.

 

A jak čas běží, vše se mění,

pomalu na to přivykám.

Zůstává mi jen sladké snění,

s vědomím, že chceš jít dál sám.

 

Přestáváš říkat slůvka vznosná,

i květy ani nevnímáš.

V představách vím, též citem poznám,

kdy jinou ženu objímáš.

 

Snad pykám za své dávné hříchy,

tak piji kalich hořkosti.

Nač vzlykám, raděj padnout smíchy,

že nedočkám se milosti.