Prohlásit veřejně, že jsem emancipovaná nebo, nedej bože, že se hlásím k feminismu, se v českých vodách rovná v podstatě společenské sebevraždě. S přibývajícími roky jsem se tedy rozhodla přejít do feministické ilegality a své názory na rovnostářství, s ohledem na celospolečenskou atmosféru, pečlivě tajit.

Na mé cestě k emancipačnímu uvědomění mě překvapila informace, že ve vyspělých státech již došlo ženské hnutí do své 3. fáze, zatímco my Česky jsme zamrzly někde na jeho 1. úrovni. Ta druhá u nás díky komunismu ani neproběhla a o třetí nikdo nejeví zájem, a to včetně politických elit.

Svého času jsem se stýkala s jistým anglickým politologem, který pěl ódy na vývoj ženského sebevědomí ostrovanek, na jejich současné postavení ve společnosti, na práva, která si vydobyly, a často přitom citoval z přednášek, které vedl na katedře politologie na své mateřské univerzitě.

Praktickým důsledkem třetí vlny osvobození od mužské nadvlády je totiž rezolutní odmítání vykonávat jakékoliv domácí práce, s odkazem na dřinu žen generací minulých. Pokud tedy někdo má vzít do ruky koště, pak jedině muž nebo placená služba.

Bylo mi trošku líto současných mužů, že zrovna od této chvíle musí sklízet pelyněk za dříve narozené uzurpátorské samce. Litovala jsem i žen, které nemají finanční prostředky na to, aby si zajistily placené uklízečky, hlídačky a kuchařky, a které se mohou spoléhat pouze na dobrou vůli svých partnerů, bez jejichž vstřícnosti se budou muset navždy vzdát pomyšlení na to, aby se zapojily do feministického hnutí.

Vypila jsem s panem profesorem 3 láhve Riochy než jsem z něj vymámila doznání, že tyto radikální aktivistky nemají ani děti, ani manžele, ani partnery. Mají jen veškerý čas na to, aby počítaly historicky promarněné úklido-hodiny svých babiček.

Jen nevím, proč jsem kvůli tomuto přiznání musela mít ráno tak příšernou kocovinu.

A teď o feminismu vážně

Feminismus prošel při svém prosazování několika fázemi.

1. V první fázi (od počátku 19. století) šlo především o:
Prosazení volebního práva
• Získání stejných občanských práv pro ženy a muže
• Práva volit
• Práva na vzdělání
• Práva na umělé přerušení těhotenství
• Práva pracovat a vydělávat peníze

2. Druhá vlna feminismu (50. léta 20. století), která bojuje za další práva pro ženy i muže:
Právo vykonávat povolání bez ohledu na pohlavní stereotypy
Srovnáváním platového ohodnocení za stejnou práci
Možnost vykonávat jakoukoliv práci bez ohledu na stereotypy
Rovnocenná péče o dítě oběma partnery
Rozšíření sítě mateřských škol a možnost flexibilní pracovní doby)

3. V současnosti probíhající třetí vlna feminismu (od 80. let 20. století) ve které se zdůrazňuje především multikulturní akcent, společenská a geografická specifika. Hlavními tématy jsou:
• Násilí na ženách
• Sexuální násilí
• Vyšší zastoupení žen v politických a řídících funkcích
• Tělesná integrita ženy
• Práva lidí s menšinovou sexuální orientací
• Multikulturní aspekty feminismu (přistěhovalecké minority)

www.neviditelnezeny.estranky.cz

Anketu na toto téma naleznete ZDE.

Feminismus vesele i vážně: Revoluce se nekoná II.

Feminismus vesele i vážně: Feministky mají lepší sex III.

Feminismus vesele i vážně: Za lva bez trenek IV.

Feminismus vesele i vážně: Měsíc v nás a v tramvaji V.

Feminismus vesele i vážně: Obyčejný den jedné feministky VI.