Babinet.cz / Magazín / Kultura / Filmová recenze: Užívej si, co to jde (Whatever works)

Filmová recenze: Užívej si, co to jde (Whatever works)

10.5.2010 - Hana Kasalová

Nejzábavnější film Woodyho Allena, režiséra Vicky Cristina Barcelona

Nekonvenční a hlavně velmi výstřední Newyorčan Boris Yellnikoff (Larry David) se jednoho dne rozhodne hodit život vyšší společenské třídy za hlavu a začne se oddávat mnohem svobodnějšímu životnímu stylu. Doslova si užívá nekompromisní kritiku kohokoliv a čehokoliv a tím také krmí toho, kdo mu zrovna vstoupí do cesty. Jde o kavárenské a barové přátele, studenty šachu, obyčejné kolemjdoucí a jak už bývá stylem Woodyho Allena, i samotné diváky. Nechejte se pozvat a vstupte do světa režiséra, jehož jméno není nikomu zcela neznámé. Kromě již zmíněného posledního filmu bych ráda připomenula nezapomenutelný Match Point (2005), Všichni říkají Miluji Tě (1996), Hana a její sestry (1986), Annie Hall (1977), Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu (ale báli jste se zeptat) (1972).

Misantrop Boris si zvesela žije ten svůj příběh, stěžuje si v podstatě na cokoliv a na kohokoliv. Jeho příšerně nudný život náhle naruší velmi mladá a naivní Melody (Evan Rachel Wood), která utekla od svojí spořádané jižanské rodiny. Boris ji v podstatě zachrání život, protože ji u sebe nechá zpočátku jen "pár nocí přespat". Jejich příběh je skutečnou perličkou v duchu "proti gustu, žádný dišputát".

Woody Allen komedií "Užívej si, co to jde" dává hlasitě najevo, jak to dopadá, když lidé žijí tak, jak by se mělo žít. Své životy si neřídí sami, ale jedou v navyklých schématech, dogmatech a vzorcích, i když jim mnohdy vlastně vůbec nevyhovují. Postavou Borise režisér ukazuje, že každý je strůjcem svého štěstí, pánem svého Osudu a záleží jenom na jeho zodpovědnosti, za který konec to vezme. Co je to vlastně Osud? Mám pocit, že pouze slovíčkem zastupujícím situace typu "já to nezvládám, nevím co s tím, jsem pohodlný něco měnit..."Hodně lidí se Osudem jakoby omlouvá, že mají tzv. smůlu a že nepatří mezi ty vyvolené - bohaté, zdravé, úspěšné, kteří na co sáhnou, to se jim hned daří. Sám Boris patřil k vyšší společenské vrstvě, ale jak snímek ukazuje, vůbec nebyl šťastný a vnitřně naplněný. Čili jednoho krásného dne vyskočil z okna (znáte přeci humor Woodyho Alena, že?) a to odstartovalo řetězec jeho životních změn. Jeho okolí, včetně jeho nejbližšího, se nepřestávalo divit, ale to byl jejich problém, že? Boris čerstvě vyskočený z okna byl v pohodě a konečně začal žít tak, jak si to vždy představoval. Svobodně, nekonvenčně, výstředně a hlavně bez věčného dohadování se jak by to či ono mělo či nemělo být.

Velice mě zaujala také postava matky, jíž ztvárnila Patricia Clarkson. Představuje ženu, která spíše než svůj život, žije život své dcery Melody. Když má Melody už všeho po krk a uteče ze zlatého hnízda, tak její matka udělá všechno pro to, aby ji co nejrychleji našla a přinutila žít tak, jak se má. Shledání těch dvou přinese matce naprosto novou vlnu energie a než divák mrkne, tak žije tak svobodomyslně, že se jeden nestačí divit. Hodně jsem se nasmála a zároveň mě svojí až dětskou radostí nad novým životním stylem skoro dojímala (opět k smíchu). Nemá smysl se detailně zaobírat jednotlivými scénkami, raději si je vychutnejte sami. Woody Allen je prostě ten starý, dobrý Woody Allen a 92 minut strávených na vlně jeho životní filozofie určitě stojí za to. Přeji Vám příjemnou zábavu. Jsem zvědavá, jaký názor poté budete mít na tzv. Osud.