Zvídavé dítě

V malém městečku kdesi uprostřed Čech žilo pětileté děvčátko jménem Renáta. Na svůj věk malinká. Měla krátké hnědé vlasy, velké čokoládové oči a o rok mladší sestřičku

Silvii. A jak to už u starších sourozenců bývá, neustále tu mladší musela hlídat. Jen málokdy mohla jít sama ven za kamarády. Bydleli v ulici plné dětí, které si hrávaly na stejném pískovišti u baráků nebo u skladu za obchodem jako

ona. Tam ani moc nevadilo, jestli někomu bylo patnáct nebo pět let.

Jednoho krásného letního dne, když si malá Renátka a chlapci hráli blízko ramp obchodu, se k hloučku malých dětí přidal dospívající mladík. Začal jim rozdávat bonbony, protože si s nimi chtěl hrát. Nevypadal sice hrozně, ale přesto se děti tvářily zprvu nedůvěřivě.

Později jim to až tak divné nepřipadalo, že si s nimi chce hrát takový velký kluk. Byly rády. Za chvíli si sedl na paletu pod poslední rampu, kam nesvítilo sluníčko a kde byl klid a ticho.

Zavolal děti. Ty si k němu posedaly a začaly si s ním povídat. Ale za chvíli, jak už to bývá u malých dětí, je sezení omrzelo. Mladík jim navrhl, že je naučí novou hru a dá jim bonbon. Avšak děti se rozutekly. Jen Renátka tam zůstala. Nechtěla už bonbony, ale byla zvědavá na to, co

jí kluk chce ukázat. Zatímco ostatní si šli hrát na nedaleké pískoviště, ti dva zůstali sami. Sedla si a čekala.

Začala se tedy ptát, co jí ukáže, a on, že si nejdříve zahrají na autíčka. Přisunul se k ní blíže a začal ji rukama hladit přes tričko po hrudníku. Kroužil kolem jejích prsou až k pupíku a potom níže. Renátce se tahle hra vůbec nelíbila. Chtěla odejít. Mladík ji však okamžitě

vzal jednu botu, aby nemohla utéct. Řekl, že jí hned ukáže, co jí sliboval. Renátka však chtěla jít pryč. Už ji nezajímalo, co jí chce ukázat. Dostala strach, co jí doma řeknou, když přijde bez boty. On si mezitím rozepnul zip u kalhot a vytáhl svůj úd. Pobídl Renátku, aby se ho dotkla.

Odmítla, a on ji přitáhl k sobě. Sáhl jí pod tričko a začal ji hladit po prsech. Bránila se, když se chtěl dotknout svým údem jejího tělíčka. Náhle se objevili dva malí hoši. Mladík okamžitě zpanikařil. Renátka se mu okamžitě vytrhla z náručí a utíkala domů, do bezpečí.

Nezajímalo ji už, co bude s její druhou botou. Hlavně aby byla co nejdál. Chlapci netušili, co se tam odehrávalo, ale poznali, že to bylo něco divného a nic příjemného.

Renátka utekla domů, ale neřekla ani slovo o tom, co se stalo. Bylo jí jedno, že jí maminka hubuje za ztracenou botu. Bála se jít ven, a rodiče jí to stejně zakázali. Nevadilo jí to, naopak byla ráda, že může zůstat v bezpečí domova. Maminka chtěla jít botu hledat, ale Renátka už se

tam bála vrátit. Tuhle příhodu si malé děvčátko schovalo hluboko dovnitř své duše, protože se cítilo proviněné. Bralo to jako trest za zvědavost... Denně jsou tisíce dětí obtěžovány, týrány. Ať už psychicky, fyzicky nebo sexuálně. A to nejen cizími lidmi, ale často to jsou i

rodinní příslušníci nebo známí. "Všímejte si víc dětí ve svém okolí"

Dreams