Na to, jak nás Nikolka bavila svými historkami, když jsme se sešli všichni doma. Jak jsme ji s Péťou prosili v záchvatu smíchu, ať už toho nechá.
Jak jsem často hledala klíče nebo mobil a po vyřčení podezíravého "Děcka, nevíte náhodou.." si ti dva říkali "Aha,klíče nebo mobil" a po mém "Už nic.." Jejich výbuch smíchu.
Jak si v týdnu před nehodou Nikolka přála, abych si k ní šla lehnout. Dvě velký holky jsme se tlačily na úzké válendě a držely jsme se za ruce. Nikolka mi vyprávěla, že se každý večer obrací k Bohu a prosí o naši ochranu. Potřebovala tenkrát slyšet, že já to dělám taky tak a že ještě děkuju za prožitý den. Pak jsme jen mlčely a určitě i v tom mlčení jsme si toho mnoho řekly.
Jak jsem se zlobila na její nepořádek v pokojíčku a jednoho dne jsem jí nacpala všechny lístky z akcí, autobusu, použité hygienické kapesníky do rozevřené tašky, kde byl podle mého taky binec s tím, že jí to napadne a uklidí. Jak si Nikolka ve spěchu na toto vše vložila do tašky další potřebné věci a vyrazila na zábavu. Jak proběhl tenkrát v rokovém klubu policejní zátah a všem kontrolovali tašky. Jak mi vyprávěla, že ten nejhezčí policista kontroloval tu její tašku a jak tomu nevěřil, že taková "naleštěná roštěnka" může mít v tašce toto. Jak se na mě vůbec nezlobila a jak už od té doby měla tašku vždy srovnanou.
Láskyplně vzpomínám a pořád je na co. Každý den se mi nějaká vzpomínka vybaví a myslím, že v těch chvílích je mi Nikolka hodně blízko. Děkuju Bohu, že mám všechny ty vzpomínky za 19 let jejího života. Byla tu nepopsatelně a nesmazatelně.
Básně, které nám Nikolka nechala jsem uspořádala do sbírky "Klaudie" Přihlásila jsem je do soutěže mladých básníků Podorlicka a byly úspěšné a prý nejen tím, že byly vydané posmrtně. Porota je hodnotila jako velmi vyzrálé vzhledem k věku, ve kterém je Nikča tvořila. Její básně zaujaly básnířku paní Věru Ludíkovou. Některé z básní vyšly kromě Almanachu mladých básníků Podorlicka taky v její
knize vzkazů lidem i Vesmíru "Pošli to dál". A v loňském roce mi paní Ludíková psala, že Nikolčiny básně se dostaly i do knihy prof. Balabána "Biblický třpyt v české poezii 20. století"
Tuhle báseň mám ráda:
Tváří v tvář
Prohlíží se v rozbitém zrcadle.
Každým kouskem jiná.
Někdy krásná, jindy strašlivá.
Hledá se v tom světě.
Chvíli se směje, chvíli pláče.
Ustrašený, avšak sebevědomý výraz
Obličej jako bludiště, ve kterém se i ona sama ztrácí.
Pro a proti. Ona a já.
1998, Nikolka Halbrštátová (17let)
Den 2. listopadu je památkou všech zesnulých. Jsou mezi nimi i naše děti. Vzpomeňte spolu s námi na www.dlouhacesta.cz
Láskyplně a nejen na dušičky vzpomínám a nejen já...
Další z magazínu
-
Tradice stavění betlému: Jaké základní figurky v něm nesmí chybět a z jaké strany musí přicházet tři králové
betlém / foto Unsplash Praotcem vánočních Betlémů je Svatý František z Assisi. Po...
-
Jak být dobrou macechou: Role nevlastní matky se ujměte s láskou a respektem
foto / Freepik Pozice nevlastní matky, často označované jako macecha nebo maceška , je opředena mnoha stereotypy...
-
Svátkem sv. Ondřeje začíná období adventu. Jaké tradice a rituály se k tomuto dni vztahují
foto / Unsplash Svátek sv. Ondřeje, který je jedním z dvanácti apoštolů, spadá na 30. listopad...
-
Znamení zvěrokruhu a smysl pro humor: Střelec vtipkuje bez zábran, Váhy preferují neutrální legrácky
Rádi se smějete? / foto Freepik Každé znamení má svůj styl humoru. Někdo je sarkastický,...
Nejčtenější články
- Světově unikátní, rozlehlé katakomby v Oděse, které přináší smrt
- Staly se ruiny hradu Frýdštejn kulisami fenoménu Divoká honba?
- Tajemné Krušnohoří ve strašidelných pověstech a legendách
- Ponurá atmosféra zámku Červená Řečice. Místní bezhlaví templáři dosud nenašli svůj klid
- Prokletí hradů Točník a Žebrák: Temné příběhy duchů a tajemství krále
Náš tip
-
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem
na webu pravopisne.cz
Vaše názory
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.