Babinet.cz / Magazín / Kultura / Kniha: Gorila v mé posteli

Kniha: Gorila v mé posteli

Redakce Babinet

Petra Vogelová

Werner Winkler

Gorila v mé posteli

Právě jste se zamilovali, máte dlouhodobou známost či snad teprve hledáte toho pravého partnera?

V každém případě je dobré poznat svůj protějšek lépe a nespoléhat jen na první dojem. Vztahy mezi lidmi občas připomínají džungli a je dobré mít zasvěceného průvodce. Tato kniha vám nabízí typologii osobností, která usnadní vaši komunikaci. Typ vztahový, věcný a činnostní jsou tu názorně reprezentovány třemi zástupci primátů a vy se dozvíte, co se stane, když se „gorila“ zamiluje do „orangutana“ nebo když se „šimpanzovi“ zalíbí „gorila“.

Pak totiž pomůže jen velká dávka pochopení a tolerance.Autoři vám poradí, jak na to.

ISBN 978-80-7246-422-7

Brož., 256 stran, 219 Kč

Ukázka:

Kapitola 1

SRÁŽKA TŘÍ SVĚTŮ

Petra Vogel

Představme si, že by někdo zavřel do jednoho výběhu gorily s orangutany. Nebo orangutany se šimpanzi. Či dokonce všechny tři druhy primátů společně. Tohle zřejmě nikoho nenapadne. A kdyby se přece jen horliví vědci někdy pokusu odvážili, určitě by s pravděpodobností hraničící s jistotou získali pádné argumenty, proč takové soužití nelze prosadit. Možná by dokonce došlo k vraždě nebo zabití, protože způsob života a chování jednotlivých druhů primátů i jejich potřeby jsou zásadně rozdílné. Tedy je zřejmě nejlepší, když se sdruží stejné se stejným, aby se už předem zabránilo případným konfliktům.

U nás lidí je to úplně jiné. Žádné podobné rozdělení a přiřazení na základě způsobu našeho života a chování neexistuje. Nanejvýš se rozdělujeme do kulturních okruhů, dvou pohlaví nebo podle sympatie a antipatie. Z takového hlediska je Země naším společným výběhem, v němž žijí nejrůznější typy lidí a musí spolu vycházet. Je to pro lidstvo velká výzva, protože vzájemné styky jsou mnohdy dost obtížné. Nejen primáti, ale i lidé mají velmi rozdílné nároky na život, různé ideály a velmi odlišné strategie řešení problémů. Důsledkem jsou hádky ve vztazích, mezi přáteli a v rodinách, v tom nejhorším případě války mezi národy. Samozřejmě existují i pozitivní příklady, kdy se nám daří najít shodu a žít spolu harmonicky. Můžeme si myslet, že čirou náhodou jsme s mnoha lidmi naladěni na stejnou vlnu, máme pro sebe navzájem pochopení, jsme k sobě tolerantní a ohleduplní. Zároveň ale pochybujeme, zda vždycky jde jen o náhodu, a snažíme se najít vysvětlení, proč s jedněmi je harmonické soužití možné a s jinými ne. V tom se podstatně lišíme od primátů, protože my lidé dokážeme pomocí rozumu zjistit, jaké faktory to způsobují a jak si můžeme navzájem lépe porozumět.

Něco ovšem máme s primáty společného a je toho pravděpodobně víc, než se dosud soudilo. Předpokládejme, že každý člověk v sobě od počátku nosí vlohy pro určitý způsob chování a žití. A právě ty se pokouší popsat a kategorizovat psychografie. Vyvinula metodu, jež shromažďuje podobnosti a odlišnosti, zkoumá je a pořádá do systému. Rozlišuje tři osobnostní typy: činnostní, vztahový a věcný (viz kapitola „Pozadí psychografické typologie“). Je pozoruhodné, že tyto charakterové typy vykazují podobnost se třemi primáty – gorilou, šimpanzem a orangutanem, o čemž je možné se přesvědčit pozorováním zvířat. Toto přiřazení, případné protějšky z říše zvířat, nám následně pomůže popsat tři osobnostní typy, zdůraznit podobnosti a rozdíly mezi nimi, případně najít řešení problémů. Označení typů – vztahový typ/typ šimpanz, věcný typ/typ orangutan a činnostní typ/typ gorila budou používána střídavě. Ještě jednou však zdůrazňujeme, že je to pouze metafora, která má aktivovat naši představivost, nikoli srovnávání člověka a zvířete.

Jaké charakterové vlastnosti tedy hrají důležitou roli, když dva lidé k sobě chtějí najít cestu, milovat se, rozumět si a navzájem se respektovat? A především: Jak najít vhodný protějšek, takzvanou správnou pokličku na hrnec? Chceme-li najít odpověď na tyto otázky, měli bychom nejprve vědět víc o rozdílných charakterových typech. Podívejme se tedy na ně důkladněji.

Přehled tří typů

Typ gorila (činnostní typ)

Typ gorila je obecně dříč. Definuje se výkonem a schopností, na sebe i své bližní uplatňuje velmi vysoká měřítka. Jeho sklon k dokonalosti může občas mít i rysy posedlosti. Chtít s ním udržet krok může člověka docela uštvat – pokud není stejného založení. Typ gorila si pracovní nasazení vychutnává plnými doušky a s veškerou silou a energií prosazuje své cíle. Přitom mu přijde vhod jeho výrazný organizační talent, rozhodnost a tvrdošíjnost. Navíc na sebe rád bere rizika. Mottem jeho života je výrok: „Kdo nic neriskuje, nic nevyhraje.“ Je pro něj samozřejmostí svědomitě a spolehlivě plnit úkoly. Když se někde vyskytne nějaká práce, typ gorila je první, kdo se hlásí. Za prvé chce světu ukázat, že neexistuje nic, co by neuměl, a za druhé potřebuje k životu výzvy stejně jako vzduch k dýchání. Přitom by mu prospělo, kdyby někdy nebyl tak horlivý a častěji si dal nohy nahoru a relaxoval.

Typický příklad ze života jedné gorily:

Jedna známá (typ gorila) si mně večer stěžovala do telefonu: „Zítra mám dlouhý čtvrtek, musím v práci dělat přesčas a pak ještě musím na schůzi podnikové rady. A to všechno v tomhle vedru. Ufff!“ Druhý den ráno jsem od ní dostala mail: „Schůze dneska večer odpadá. To mi přišlo vhod. Hned po práci se můžu doma vrhnout na žehlení.“

Na co by si měl dát typ gorila pozor, názorně ukážeme na příkladu. Stejně jako auto i člověk potřebuje občas servisní údržbu. Musí se mu dobít baterie, motor promazat olejem a naplnit nádrž. Při jízdě nemá smysl trvale překračovat určité obrátky, jinak se motor přehřeje. Jen tak je zaručeno, že milované vozidlo nám zůstane dlouho zachováno a i nadále bude spolehlivě jezdit z místa A do místa B. Dodržování takových podmínek pro zachování a funkčnost vozidla je zřejmě i pro typ gorila samozřejmostí. Avšak aplikovat je na svou osobu je pro něj obrovský problém. Pro začátek by možná stačilo, kdyby svou práci okořenil trochou humoru a uvolnil se – bylo by to podobné, jako kdyby si při péči o auto zpíval nebo pískal.

Dalším nápadným rysem typu gorila je jeho praktické nadání. Rád a velmi šikovně předvádí, jak mu jde práce od ruky. Projevuje se to především v jeho dokonale vedené domácnosti. Dalo by se u něj jíst z podlahy – aspoň to tak v bytě gorily vypadá, když tam vstoupíme. Čistota a pořádek jsou prvním přikázáním, někdy až hraničí s pedantstvím, zvláště když je očekávána návštěva. Jindy to jde i odbýt, avšak to typ gorila před veřejností jen nerad ukazuje. Takže, prosím, nikdy u něj nečekaně nezvoňte u dveří, abyste ho překvapili návštěvou! Mohlo by to být trapné – pro všechny zúčastněné.

A ještě jeden příklad ze života:

Dvojice typu gorila si koupila dům a pěkně ho zrenovovala. Pán domu vydláždil podlahy světlými dlaždicemi, protože považoval za praktické, aby bylo hned vidět, když někdo našlape nebo se objeví nějaká skvrna, pak se může okamžitě vytřít. K dovršení štěstí si ta dvojice vysadila na zahradě třešeň a pořídila si psa. Jednou jsem se paní domu zeptala, jak se smiřují s tím, že teď jsou všude na světlé podlaze vidět tmavé psí chlupy. Odpověděla, že to je vážně problém, ale manžel po několika marných záchvatech čištění prohlásil: „Poslyš, myslím, že se tím nemusíme tak moc trápit.“

Je zajímavé, že se sklon k čistotě a pořádku, jaký jsme popsali u typu gorila, projevuje i v chování goril v zoo. Sledovala jsem je ve stuttgartské zoologické zahradě a viděla, že gorily si rukama zametou celou podlahu, než ulehnou k spánku.

Když vás pozve na návštěvu typ gorila, poznáte další jeho silnou stránku: Je totiž velmi pohostinný, většinou nabízí hodně jídla a ještě více pití. Volně podle hesla „čím více, tím lépe“ vám předkládá kulinářské dobroty a častuje vás víceméně ušlechtilými nápoji. Žádné „děkuji, ne“ není akceptováno. Takže je dobře přijít s prázdným žaludkem a auto nechat doma. Navíc je zvláštní privilegium, když gorila někomu poskytne pohled do svého soukromí. Obvykle bývá přísně odděleno od pracovního života a nikomu cizímu do něj nic není. V tomto ohledu je gorila poněkud uzavřená. Tento typ se totiž obvykle definuje tím, co umí obzvláště dobře, to jest prací. Lehce nejistý je ve chvíli, kdy má navázat kontakt s jinými lidmi. Snazší to pro něj možná je pouze když si od toho slibuje profesní užitek a může zapřádat rozhovory o svých činnostech. Povídání „jen tak“, lehká konverzace, nebo dokonce účast na party jsou mu spíš nepříjemné. Pokud ho přece jen někde na party uvidíme, pak se bude pravděpodobně starat o gril, opékat klobásky a obracet steaky. Při takových událostech se gorile nabízí možnost odpočinout si od všedního dne. Na pár hodin může zapomenout na kontrolu, kterou si až příliš ráda udržuje nad vším,

a provozovat společenské styky. Z pocitu odpovědnosti, že by měla být dobrým hostem či hostitelem, pro ni bude snadné bavit hosty jadrným humorem

a nakazit je srdečným smíchem. Kdyby s vámi v pokročilé hodině typ gorila, možná trochu posílený alkoholem, začal flirtovat, můžete to považovat za signál ochoty k bližšímu kontaktu. Typy gorila velmi dbají o své tělo a sebejistota, která jim z toho plyne, usnadňuje navazování známostí. Lehká „špička“ napomůže gorile překonat práh zdrženlivosti a začít s lehkým flirtováním.

Uveďme příklad ze světa zvířat: Chování pravých goril a našeho typu gorila je skutečně srovnatelné ve stavech nejistoty a z ní plynoucí zdrženlivosti při navazování kontaktů. Když se pak gorily nakonec přece jen k sobě přiblíží, dojde na velmi kamarádská gesta.

Mladé gorily ve skupině do značné míry ignorují pečovatele, který si k nim sedl do klece. Ale téměř magicky je přitahuje skupina zahradníků, jež před klecí čistí keře od napadaného listí. Gorily se několikrát pokoušejí dotknout se jejich nářadí. Když se lidé dotknou jich, s vřeštěním prchají. Jejich hra spočívá především ve vyměňování štulců do zad, skákání si na hlavu a honičkách. (Werner Winkler o svých pozorováních ve stuttgartské zoologické zahradě Wilhelma)

Typu gorila dělá dobře, když se může na nějaký čas vzdát své role silného člověka, sestoupit na úroveň dítěte a vyvádět, dělat hlouposti, hrát si, flirtovat

a podobně. Je však pro něj těžké souhlasit s věcmi, které jsou mu cizí nebo jsou nové. Raději se odvolává na to, co už zná. Nebo zůstává jednoznačného Ne. Určitě může uvést pádné důvody, proč něco nechce, ale vyskytnou se i situace, kdy se typ gorila rád nechá přemluvit k souhlasu. Například když je třeba udělat ještě víc práce a on na sebe může naložit ještě větší odpovědnost. Dokáže vystupovat velmi rázně, zvláště když proti něčemu bojuje. Zpozoruje-li, že se někde děje bezpráví nebo že jsou jeho rodina či přátelé ohroženi, případně se na ně útočí, považuje za svou povinnost postavit se protivníkovi do cesty a své věrné druhy hájit zuby nehty. To s ním pak nejsou žerty.

I zde je zřejmá jasná paralela s opravdovými gorilami, jak ukazuje následující zápis zoologa Marka Kappelera:

Přestože má velkou sílu, je gorila mírumilovný, mírný býložravec, který (…) je nebezpečný jen když se cítí ohrožen. Potom se však dokáže velmi energicky bránit.

Také následující glosa dobrodruha Matta Barfusse, jenž se v roce 2003 vydal na expedici do Ugandy po stopách horských goril, potvrzuje bojovného ducha těchto zvířat:

Při nečekaném setkání mohou samci se stříbrnými zády reagovat řevem nahánějícím hrůzu a zdánlivými útoky. S hlasitým řvaním běží přímo k oběti

a zastaví se až těsně před ní, někdy jen několik metrů. Když se člověk pokorně skloní, nemusí se ničeho bát, když se však dá na útěk, rozrušení primáti to často považují za provokaci, pronásledují prchajícího a pokoušou ho. Rozzuření gorilí samci skočí po prvním vhodném místě, většinou noze nebo hýždích, a zaboří do něj špičáky. Následkem bývají hluboké rány ve svalstvu.

Aby všechno šlo tak, jak má jít, a aby byla zaručena harmonie, mají typy gorila sklon stanovovat pro všechno možné zákazy a příkazy. Určovat pravidla, vydávat zákony a klást požadavky je pro ně hračka. A člověk dělá dobře, když je v jejich mocenské oblasti dodržuje. Jinak ho rychle přejde smích, neboť typ gorila reaguje na porušování velmi tvrdě. Koneckonců všechno musí mít svůj řád. Kupodivu však typy gorila očividně velmi snadno také pravidla (vlastní) porušují. Skoro to budí dojem, že dodržování řádu platí pouze pro ne-gorily. Možná proto, že typ gorila se nejlépe vyzná ve svých zákonech a příkazech, také přesně ví, kdy a kde je, podle svého názoru, může porušit a jaké následky takové chování má. A když je přistižen, jistě ho napadne nějaké ospravedlnění svého nesprávného jednání. Situaci tak dlouho rozebírá a překrucuje, až nakonec přece jen do ním určeného systému zapadne – tedy další motto: „Co není vhodné, vhodným se udělá.“

Následující při mezi dvěma jedinci typu gorila, kterou zaznamenala Bärbel Diemer, je možné se jenom zasmát:

Otec a já jsme se bavili o městečku X a dohadovali se, zda leží jižně nebo severně od velkoměsta Y. Otec byl pevně přesvědčený, že je na severu, já si byla jistá, že musí být jižněji. Nikdo z nás se nevzdával, tak jsem vytáhla z knihovny atlas a vyhledala X. Měla jsem pravdu. Správná odpověď byla „jižně“. Ale otec bitvu nevzdal. Prostě atlas otočil vzhůru nohama a triumfoval: „No prosím, já to věděl, je to na sever!“

Lidé typu gorila se nezaleknou ničeho a brání se všemi prostředky, které mají k dispozici – v krajním případě až u soudu. Život je pro ně zkrátka tvrdá práce

a člověk musí bojovat, aby dosáhl svého cíle. Přitom typ gorila zapomíná, že takovým jednáním snadno může i ublížit. Dalším cílem by tedy pro něj měla být snaha o shovívavost, ne všechno hned posuzovat a odsuzovat, ale třeba se něčemu i zasmát a nedělat z toho hned aféru. Měl by připustit diskusi s ostatními a v rozhovoru s nimi si uvědomovat i stanoviska odlišná od jeho. Někdy se dokonce může stát, že v debatě spíš najde přítele, než si udělá nepřítele. A přátel si gorila velmi cení. Vedle rodiny jsou pro ni jediní, kterým se svěřuje a před nimiž si může přiznat své slabosti. S tím má jinak obrovské potíže. Je si vědoma své síly a mohutnosti a většinou je díky nim respektována a obdivována. Udržování takového heroického obrazu o sobě obětuje skoro cokoli. Gorily mají všechno pod kontrolou a nic je nerozhází. Jsou skála v příboji, stojí oběma nohama na zemi a zdá se, že jsou nezranitelné. Ale to je jen tvrdá slupka kolem jejich křehkého nitra. Lidé typu gorila vysloveně potřebují harmonii a lásku. Bohužel svou potřebu dávají najevo poněkud nešikovně. Ale pokusit se o to je pro ně opravdu těžké. Proto není divu, že i nemoci považují za slabost, kterou si jen stěží dokážou přiznat. Potíže nejprve velmi dlouho ignorují. Varovné signály těla začnou brát vážně až když už je skoro pozdě. Chřipka, podvrtnutý kotník nebo něco podobného zdaleka ještě není důvodem jít k lékaři. Především fyzickou zátěž často cítí až když je sklátí srdeční slabost a sanitka s majáčkem je musí odvézt do nejbližší nemocnice. Potom mají ovšem lékaři napilno, protože gorily očekávají, že jejich zdraví bude rychle obnoveno a tělo co nejdříve zase fungovat.

Uvádíme roztomilý rozhovor přítelkyň, z nichž jedna je typ gorila. Bärbel Diemer jej dala k lepšímu na fóru psychografů:

„Co to máš s prstem? Máš ho celý oteklý.“

„To už mám pár týdnů.“

„A nejdeš s tím k doktorovi?“

„Né, ještě funguje a ani to moc nebolí.“

„Takže půjdeš k doktorovi, až prst nebude fungovat?“

„Jasně, jinak bych přece nemohla pracovat.“

Jiný příběh, který uváděl Werner Winkler, potvrzuje, že je nejlepší gorilu konfrontovat s ošklivými následky. Jen tak ji totiž přimějeme jít k lékaři.

Moje teta (typ gorila) vyprávěla, že měla tak obroušenou zubní protézu, že jí zůstaly jen „myší zoubky“. Až když jí manžel (také typ gorila) pohrozil, že už ji nepolíbí, přece jen se, byť nerada, k zubaři vypravila.

Na druhou stranu mají typy gorila velmi vyhraněný vztah ke svému tělu. Vědí, že od něj dost požadují, a tak dělají také dost pro to, aby zůstali ve formě – často sportují nebo pravidelně chodí do posilovny. Proto také očekávají, že soustrojí „tělo“ bude fungovat. K jeho údržbě patří i dostatečný spánek. Přitom ani tolik nezáleží na tom, jak je dlouhý, spíš musí být nerušený. Typy gorila reagují relativně podrážděně, když je někdo budí aniž o to požádaly, nebo když je ze spaní vytrhne náhlý hluk. Když si tím člověk vyslouží „jen“ jejich špatnou náladu, má ještě štěstí. Jsou totiž schopné kvůli maličkostem (z pohledu ne-gorily) rozpoutat prudkou hádku. A i kdyby se jejich protějšek sebevíc snažil, bude obtížné vyhrát. Je třeba si hodně rozmyslet, zda jít s gorilou do sporu. Lidé typu gorila jsou neustále ve stresu, nelze se tedy divit, když ve vypjatých situacích a při hádkách nad sebou ztrácejí kontrolu. Proto by pro ně bylo lepší, aby tu a tam přesunuli část odpovědnosti na druhé, ostatním víc důvěřovali,

a tak lépe hospodařili se svou energií. A když je něco perfektní jen napůl, nemělo by to znamenat konec světa. Někdy lze i při troše nedbalosti být velmi úspěšný. Navíc může být pro leckoho uklidňující poznání, že ani typ gorila není bez chyby, což mu pravděpodobně vynese další sympatie.

Shrneme-li uvedené, můžeme o vrozených silných stránkách a vývojových potenciálech typu gorila napsat:

Co dobře umí

Pracovat, organizovat, plánovat

Dělat vše perfektně

Pořádat, uklízet, třídit

Žít podle hesla „čím více, tím lépe“

Budovat profesionální kontakty

Říkat Ne

Určovat, řídit, trestat

Být silný

Uvědomovat si tělo

Kontrolovat