Křídla

Ležím si tady, v té temnotě ticha,

vím už, za vše může jen moje pýcha.

Ležím tady, poslouchám tvůj dech,

ty už však neslyšíš ten můj velký vzdech.

Křičela bych nejraděj tady do toho ticha!

Chci si však vyslechnout jak tvé srdce dýchá.

Křičela bych z celých plic, že tě mám nejraděj.

Slyšíš to? Ano, to je má beznaděj!

Už dávno jsem vycítila tvůj vlahý nezájem,

pověz mi lásko, co nás drží navzájem?

Moje bytost žije jen pro ten tvůj svět,

vědět, že mě miluješ,chtěla bych hned.

Trpasličí kroky vedou nás k těm závěrům,

že zbytečně maluju křídla mým andělům.

Maluju jim barvy překrásné, vzněšené,

vím ale, že nevzlétnou, zůstanou sevřené.

Nemá cenu je někam do světa hnát,

když už tuším, že mě nemáš tolik rád.

Andílci zůstanou v mé naivné představě,

budu jim malovat křídla krásné, však děravé.