Francie 2008

Krimi, akční

V kinech od 1.1. 2009

Hlavním hrdinou dvoudílného životopisného opusu je nejproslulejší francouzský zločinec a celosvětová celebrita sedmdesátých let Jacques Mesrine. Svou strmou kariéru veřejného nepřítele č. 1 zahájil jako lupič a dále pokračoval přes vraha, únosce až ke gangsterovi mezinárodního formátu. Díky své oblibě v maskách a plastických operacích byl také přezdíván „muž tisíce tváří“. Jeho troufalé loupeže, drzé vystupování na veřejnosti, nesčetné útěky z vězení a obrovský cynismus ho pasovaly na bájného národního „hrdinu“. Mesrine si popularitu ovšem nesmírně užíval a v kinech právě promítaný snímek by ho tak rozhodně potěšil. Film samotný má ovšem do oslavné glorioly daleko. Celkem pravdivě se snaží postihnout životní eskapády slavného zločince, které on sám zdokumentoval v autobiografické knize napsané při jednom ze svých pobytů ve vězení.

Oba filmy, Veřejný nepřítel č. 1 a Veřejný nepřítel č. 1: Epilog, se souběžně natáčely na třech kontinentech s rozpočtem 80 miliónů Euro, což z nich dělá dosud nejdražší francouzskou produkci. První díl se zaměřuje na vývoj Jacquese Mesrina do role profesionálního zločince, který jako bývalý voják podlehne vidině snadného výdělku v mafiánské partě, jejíhož bosse ztvárnil Gerard Depardieu. Nechybí ani pohled na mimoprofesní stránku: manželství, narození dětí, početné milenky, což je ale jen odhlédnutí od života bankovního lupiče, který bohatým bere a sobě (chudému) dává. Nucené kanadské „vyhnanství“ vyvrcholí únosem miliardáře, díky čemuž bude mít šanci proslavit se útěkem z jedné z nejlépe střežených věznic.

Druhý díl ságy pak barvitě popisuje Mesrinův slavný návrat do Paříže, smělé loupeže, ostře sledovaný soudní proces (který ukončil únosem soudce v průběhu soudního líčení s pistolí u spánku) a v neposlední řadě spolupráci s médii. Právě díky slavným rozhovorům se veřejnost dozvěděla o jeho ideologickém motivu a snaze zlikvidovat nejmocnější představitele státu. V tomto období byl Mesrine vyhlášen veřejným nepřítelem č. 1, ale dovednou manipulací se stával národním hrdinou. Každý si může udělat názor, jestli Mesrine opravdu bojoval proti systému a chtěl ho změnit, nebo se do této role pouze stylizoval. Pravdou je, že se prosadil o zrušení nechvalně proslulých kanadských věznic a specializoval se na okrádání spíše těch bohatých. Na druhou stranu film předvádí i Mesrinovi velmi temné stránky v čele s brutální vraždou novináře v druhém a napadením vlastní manželky v prvním díle.

Oba filmy dohromady tvoří tak těsnou skládanku životních osudů, že jeden bez druhého nemají šanci fungovat. První je barvitě životopisný, druhý naopak sevřenější a napínavější, ale oba zastřešuje výkon největší současné francouzské hvězdy Vincenta Cassela. A na Casselovi je znát, že si roli, o které snili všichni velcí francouzští herci, vychutnává do posledního okamžiku.

Celý příběh nevyhnutelně směřuje do špatného konce a samotný Mesrine je vylíčen jako brutální vrah i starostlivý otec se svérázným humorem. Jeho proslavené útoky nevynikají kdovíjakou promyšleností, nepovažuje za nutné léta kopat díru do zdi, když stačí vzít zbraň a za hesla „svoboda nebo smrt“ se ven prostřílet. Komplicem slavného zločince se postupně stávají jeho milenky Cecile de France a Ludivine Sagnier i bývalý spoluvězeň Mathieu Amalric (poslední známý protivník Jamese Bonda). K napínavosti detektivního dramatu nechybí ani automobilové honičky, tím realističtější, čím jsou auta dobovější. Režisér Richet si libuje v pečlivé gradaci napětí a některé scény tak v paměti utkví opravdu nadlouho (zatčení v poušti, útěk z kanadské věznice, závěrečný policejní zátah)

Když se k výbornému filmu kriminálního žánru připočte levicový nádech šedesátých a sedmdesátých let spolu s faktem, že Mesrine zůstává symbolem anarchisticko-teroristického boje, je (zejména ve Francii) i po třiceti letech Veřejný nepřítel kontroverzním tématem. A to se ani příliš nezabývá Mesrinovou rozporuplnou smrtí, která stále vyvolává pomalu více otázek než jeho život.

Zdroj: www.hce.cz

Oficiální stránky: www.mesrine-lefilm.com