Možná jste ho vy ani vaše děti zatím ještě nikdy neviděli. Ještě ho něm aspoň někdo ví! Je to Ivan Vičar v těchto dnech vydává již druhou knížku o jeho nezbedných dobrodružstvích. Píše o něm:

„Lesní skřítek Bonifác je vlastně docela malý mužíček, kdybyste ho potkali v lese, ani byste si ho nevšimli. Není o moc větší než vrabec, a protože je ještě ke všemu zelený a někdy také hnědý nebo žlutý, ztratí se v lese nebo na louce jako nic. Ale o co je menší, o to je panečku mocnější! Není v lese, na poli či na pasece nikoho, kdo by měl větší moc a sílu. Ta jeho moc a síla spočívá v jeho špičaté čepičce, kterou zdědil po svém kouzelném pradědečkovi. Když on řekne třeba –ať ta studánka vyschne- a sundá čepičku, je dokonáno. Studánka se ztratí jakoby v ní voda nikdy nebyla. Většinou je hodný a pomáhá kde může. Ale když má špatnou náladu, nebo ho někdo rozzlobí, o jé, to je zle! Proto se ho všichni bojí a dávají si dobrý pozor, aby s ním byli zadobře. Někdy bývá také trochu zlomyslný a tropí různé hlouposti jen tak, pro svoji zábavu. Určitě jste to také někdy poznali, když jste byli třeba na procházce v lese. Sednete si pohodlně do stínu borovice a odpočíváte a najednou vám spadne na hlavu šiška jako dům! Bum! To je rána!. Vyskočíte na nohy a koukáte se co to, odkud to přišlo, ale ono nikde nic. To skřítek Bonifác vás trochu pozlobil. Asi měl dlouhou chvíli a chuť na škádlení. Nebo běžíte po lese, všechno jde jak po másle, a najednou bác! Zakopnete o kořen či pařízek, který tam najednou ze země vystrčil růžky a už ležíte na zemi a jehličí vás píchá do nosu. A někde za křovím se skřítek Bonifác potichoučku směje, až se za malé bříško popadá.

Jo jo, je to někdy pěkný nezbeda. Minule jsme si vyprávěli několik pravdivých příběhů o tom, co všechno provedl a způsobil, když ho lesní zvířátka opravdu ale hodně moc dopálila. Anebo potěšila. Tak jsme se dozvěděli, že jedině kvůli skřítkovi Bonifácovi už třeba dnes stonožky nemají čtyři nohy jako dřív, ale rovných sto, psi už nelítají po nebi, jako kdysi lítávali, zebry nosí celý den pyžama, žirafy mají krk jako tovární komín, šneci si všude sebou tahají svůj domeček, klokani mají na břiše velkou kapsu, sloni mají tak podivně dlouhé choboty a nekamarádí s krokodýly, datlové pořád mlátí zobákem do stromů, raci chodí pozpátku, opice mají holé zadnice a krtkové žijí pod zemí a pořád hrabou a hrabou.

A tentokrát si, milí kamarádi, o něm budeme vyprávět další historky. Například tu o pštrosech. Všichni si myslí, že pštrosi strkají hlavu do písku protože jsou trdla co si myslí, že když nebezpečí nevidí, tak že žádné nehrozí. Tak to vám musím hned říct, že je to pěkně hloupá pověra. Ale nebudeme předbíhat. Obraťte list a přečtěte si to sami.“

Obě knihy příběhů o Bonifácovi, „Podivuhodné příhody lesního skřítka Bonifáce“ a „Pohádky skřítka Bonifáce“ vydal autor vlastním nákladem a kouzelnými ilustracemi je doprovodil Jaromír František Palme (formát A4, 94 str., křídový papír, barevná). Stojí 230 Kč/ks a objednat si je můžete přímo u autora - Ivan.Vicar@seznam.cz. Možný je buď osobní odběr anebo zaslání poštou na dobírku, případně dle dohody.