Přišlo jí zvláštní, jak se situace neustále opakuje. Za ta léta, co na sobě tvrdě dře, se čas od času objeví někdo, s kým si neví rady. Asi je tu něco, co musí bezodkladně vyřešit…

Její minulosti se nesla celá v negativismu – sklony k sebelítosti a podceňování. Netušila kým je, nicméně přesně věděla, kým chce být – přeci tou, již nemůže nic rozhodit. Žádná emoce, myšlenka, natož lidský čin. Dopracovala se k tomu a jediné, co dokázala opravdu přijmout bylo štěstí.

Vážně si přišla šťastná a hlavně silná. Tak nějak vyrovnaná. Roztřídila zrno od plev a její realita se stala potěšením a zábavou. Do života ji vstoupilo množství krásných lidí a naopak množství těch, jež už nerezonovali s její energií, přirozeně odešlo. Odstěhovala se, minulost nechala za sebou a tím to pro ni skončilo.

Až nyní se to znovu vynořilo – nepříjemný vztah z dob dávno minulých. Nešlo to po dobrým, vůbec ne po zlým. Došlo na silné emoce – přesně na ty, o kterých se domnívala, že je pohřbila. Ve skutečnosti je pouze mazaně skryla pod povrch, aby nebyly vidět. A teď tu jsou v plné kráse a s nimi i mnoho dalších – opovrhování lidmi, odpor, nadřazenost.

A byla na konci svých sil, s tímhle se bojovat neučila. Co dělat? Začínala si postupně uvědomovat, že ji léta práce na sobě samé nepřinesla vytouženou vyrovnanost a štěstí, nýbrž jen otupělost vůči svým pocitům. Najednou ji došlo, že teprve bolest ale i radost nás spojují se životem a že naším úkolem není proti tomu bojovat, nýbrž se naučit s tím, co cítíme, pracovat a přetvářet na pozitivní činy.

Procitla a vrhla se do toho tance se svým nitrem. Začala tvořit v náporu svých ideí, strachů ale i návalů veselí. Tvoří srdcem a krystalizuje tím svou duši. A možná až nyní začne bourat hranice a zbaví se tak starých nánosů. Jednou a navždy!

Foto:Maggy Mottl