Anička milovala vánoční tradice. I letos se těšila, až si se sváteční náladou zapálí první svíci na adventním věnci. Vždycky jí mrzelo, že jehličí na věnci usychá a věnec tak ztrácí na kráse. Taky se bála, aby od hořících svíček suché jehličí nechytlo. Podkládala raději svíčky alobalem.

Problém se snažila vyřešit tím, že si začala věnec dělat sama a kupovala si na něj větvě z jehličnanů, které vydrží déle než smrkové. Ovšem i tak věnec svěží až do čtvrté adventní neděle nevydržel, a tak uklízela opadající jehličí a hyzdila věnec ještě alobalem.

Letos konečně našla řešení. Narazila v obchodě na adventní věnec ze šišek. „Paráda,“ zaradovala se. Žádné usychající jehličí, ještě si ho přizdobím, svíčky, bodce i ozdobičky mám, usmívala se v duchu, když vybírala věnec. A má ještě další bonus, dá se použít víckrát a pokaždé ho můžu nazdobit jinak, libovala si cestou domů.

A náladu ji ještě zlepšil fakt, že letos vyšla adventní neděle na 30. listopadu, kdy její muž slaví narozeniny. Užijeme si první adventní neděli dvojnásob slavnostně. Vlastně to bude taková předpremiéra k Ježíškovi, těšila se v duchu.

Jelikož žádné narozeniny se u nich neobešly bez jejího třípatrového dortu, naplánovala si, že dort upeče v pátek a v sobotu si navaří a poklidí, aby si neděli užila v pohodě.

V pátek odpoledne si připravila těsto na všechny tři patra a dala péct první dvě, která se vešla na jeden plech. Třetí patro

přikryla alobalem, a protože se těšila na zdobení věnce, rozhodla se, že než se první várka dortu upeče, nazdobí si ho. Přinesla si věnec i ozdoby do kuchyně. No jo, ale na co si ho dám, abych neušpinila stůl, uvažovala a rozhlížela se po kuchyni. Při pohledu na plech s dortem připravený na pečení měla jasno.

Pustila si vánoční koledy a za příjemné vůně z trouby si s úsměvem na duši užívala zdobení.

Když se za tři čtvrtě hodiny šla podívat, jestli první várka dortu je už hotová, zrovna přišel manžel z práce. „No né, tady to voní a k tomu nám hrajou koledy,“ řekl s pohodovým úsměvem, když vešel do kuchyně a díval se na Aničku, jak špejlí ověřuje, zda jsou první dvě patra dortu již upečená.

Vánoční voňavou náladu, však přerušilo zvonění telefonu.

„To je pro tebe,“ řekl manžel, zrovna když Anička vzala do ruky alobal z čekajícího patra na pečení.

Vzala telefon, alobal požila na nejbližší plech a šla vedle do pokoje, protože v kuchyni vyhrávaly koledy.

„Dej prosím tě ten plech do trouby,“ zavolala ještě na muže.

„Který?“ zeptal se.

„Ten co je přikrytý alobalem,“ odpověděla mu, protože si neuvědomila, že z něj alobal už sundala.

Za pár minut se vrátila do kuchyně. Koukala překvapeně, že dort připravený na pečení leží stále na lince. V tom ucítila podivnou vůni z trouby. Podívala se na stůl. „Jééé!“ vykřikla a vrhla se k troubě. Vyndala z trouby adventní věnec a odkryla alobal.

S úlevou si vydechla. Věnec se naštěstí pekl jen pár minut, takže přežil pobyt ve 170 stupních Celsia bez újmy. Nechala troubu chvíli vyvětrat a dala tam ten správný plech.

Honza v kuchyni nebyl, ani mu to neřekla. Byla to vlastně její chyba, ona ho špatně navigovala. Neuvědomila si, že muž je zaměřený na cíl. A pokud má jako cíl určen plech s alobalem, nezkoumá, co je pod ním a jedná.

Historie adventního věnce a kalendáře

Víte proč se adventním věnci zapalují svíce?

Není to jen časomíra, která nám zpříjemňuje těšení na blížící se Štědrý den. Postupné rozsvěcení svící na adventním věnci také přidává světlo zkracujícím se dním a zároveň zvěstuje očekávaný příchod Krista, který je symbolem životního světla, pokoje a radosti. Kruh symbolizuje společenství a plameny světlo, které osvěcuje každého člověka

A některé ženy možná ani netuší, že adventní věnec měl původně charitativní poslání.

První dřevěný adventní věnec pověsil v roce 1838 na začátku adventu hamburský teolog J. H. Wichlern nad dveře svého sirotčince a pod něj umístil pokladničku, do níž mohli lidé házet peníze pro děti na Vánoce. Každý den pak dal na věnec jednu zapálenou svíci.

Dnes se místo 24 svíček pro každý adventní den dávají na věnec jen 4 svíce pro každou adventní neděli. Adventní věnec bez svíček se zavěšuje na vstupní dveře. Adventní věnec se svíčkou se dává na stůl nebo zavěšuje nad stůl.

Bohužel i adventní věnec podléhá módním stylům. Původní barva adventního věnce byla fialová - podle barvy kněžského roucha.V současné době se na věnce používají různé barvy a každý rok se vyhlašuje módní barva. Letos vyhrála zelená, což vzhledem k faktu, že základem věnce je jakákoli zelená dřevina - jedle, smrk, borovice, nedává příliš prostoru pro kombinaci barev. Nejlepší asi bude nepodléhat módním trendům a udělat si originální věnec podle vlastního vkusu. A hlavně dbát na proti po žární opatření, abychom se nestaly mediální hvězdy díky požárů, který vznikl od adventního věnce.

Zásada je nenechávat hořet svíčku při odchodu z bytu. A pokud možno dát okolo hořící svíčky na věnec alobal.

Adventní kalendář bez čokolády

Dětem lze zpříjemnit čekání na Ježíška čokoládovou časomírou čili Adventním kalendářem.

A možná by bylo dobré dětem připomenout skromnost jejich předků, aby dodržovaly zásadu jedno okénko denně a neztláskaly všechnu čokoládu na posezení.

Dříve se na zeď křídou zaznamenávaly každý uplynulý prosincový den čárky, anebo se postupně zavěšovalo 24 malých obrázků.

První známý Adventní kalendář byl vyroben v roce 1851 a první tištěný s malými barevnými obrázky přilepenými na lepence v roce 1908 v Mnichově.

Až na počátku 20. století přisel na svět první Adventní kalendář s malými otevíracími dvířky.

Tiskařská společnost Sankt Johannis dokonce vydávala náboženský adventní kalendář, kde se za okýnky místo obrázků. skrývaly biblické verše.

Což jen svědčí o faktu, že dříve Vánoce nebyly o konzumu, ale o atmosféře. Měli bychom si vzít z našich předků příklad a vyrábět podobné dietní kalendáře, aby statistiky o zvyšující se obezitě dětí, nevyvolávaly v matkách výčitky.