Povzdechy

Vzdychám si jen tak pro sebe,

nikdo mě neslyší…

Vzdychám si tak pro sebe,

tady v tom zátiší.

Ten povzdych je jen ozvěnou ticha,

může za to snad moje pýcha…?

Stromy vlají svou píseň smutnou,

kdo vyslyší prosbu mou tichou?

Chci křičet víc než ti ptáci…

i ptáci vědí, že už ho ztrácím.

Ten klid zmizel do dáli nechtěně,

slyšet je pláč v srdci mém ztraceném.

Ten klid už se nevrátí…

matka má utírá slzy mé po pláči.

Slyším tu hudbu smutně hrát,

vím už, že mě nikdo nemá rád….

A tak prosím život ten krutý,

ať moje slzy za matku vysuší!

Prosím teď tady v tom zátiší,

Tak už mě umlč!

AŤ UŽ TO NESLYŠÍM!!!