Nádherná

Šla po ulici, já ji znal

a vítr točil stromy v listí.

Proč na krásu jsem přísahal

a nevěděl, co jednou zjistím

až moje spánky prošednou

a ruce, prsty stihne chvění.

Tak pocítil jsem pojednou,

že mládí prchlo, už ho není.

Nádherná jsi, lásko čistá,

ve svých dnech i po nocích.

Nádherná jsi, sebou jistá,

že tvá krása planoucí

projasní vše v každé době

víc než slunce nad námi.

Nádherná jsi sama v sobě

jako nebe s hvězdami. 

Smutek sevřel moje ústa,

oči klopím a jdu dál.

Rád bych s tebou, lásko, zůstal

a tvou krásu

objímal.