Na otázku, co je nadání, resp. mimořádné nadání nám odpovídá nespočet definicí v odborné i populárně vědecké literatuře, od strohých až po velmi obsáhlé. Žádná jednotná definice neexistuje a není se čemu divit.

Tak složitý a komplexní jev jako je mimořádné nadání potřebuje stejně složité a komplexní „uchopení“ z mnoha stran. O to se snaží nespočet specialistů z oboru psychologie, pedagogiky, speciální pedagogiky, kteří vydali na toto téma velké množství studií a výzkumů. Velmi zdařilý pokus o celostní pochopení tohoto fenoménu pochází od známého psycholog M. M. Piechowskiho, který se mimo jiné zabývá emocionálním vývojem těchto dětí. Podle něj nadání zahrnuje „Kognitivní kompletnost, emociální senzitivitu, zvýšenou imaginaci a mimořádnou schopnost cítění a vnímání, které vedou k „jiné kvalitě prožívání“. Prožívání je živé, absorbující, komplexně pronikající, určující. Je to způsob bytí.“ (Piechowski. Talent development, NY, Trillium Press, 1992).

Mimořádně nadané děti, se kterými mám tu možnost se v naší škole setkávat a pozorovat je, mají opravdu nejen mimořádné intelektové schopnosti, ale i zvláštní způsob prožívání. Jejich vývoj je nerovnoměrný, proto se může stát, že perfektně zvládají matematiku, fascinuje je chemie nebo vesmír, ale např. kreslení a psaní může být nepřekonatelný problém (motorika opravdu bývá velice často slabou stránkou jinak mimořádně nadaných dětí). Nicméně pokud je něco baví, dostávají se jakoby do jiného „modu“ bytí. Dokážou se na svůj věk soustředit velice dlouho. V problému se velmi rychle zorientují, poznají nejdůležitější fakta, vztahy mezi nimi. Pracují houževnatě - nepřestanou, dokud nedojdou k cíli. Raději pracují sami a většinou velmi rychlým tempem. Pohání je obrovská vnitřní energie, motivace. Jsou horlivé, živé, zvídavé a velmi kritické – a to nejen k sobě, ale i k svému okolí (nedokáží tedy nekriticky akceptovat autority). Vymýšlejí nové cesty, jak k problému přistupovat. Jsou přemýšlivé, introspektivní, jejich zkoumavý postoj je často zavede k otázkám smyslu existence, nekonečna, života a smrti Pokud jim někdo nebo něco v jejich snaze brání nebo pokud se nudí, může se projevit naplno jejich vysoká dráždivost a impulzivita. Nevyužitá kapacita a vitalita má pak za následek různé projevy problémového chování ve škole, častá je např. nepřiměřená hyperaktivita, agresivita, dominance, ostentativní nepřizpůsobivost, může dojít také k celkovému útlumu, oslabení koncentrace, k rezignaci, depresivitě a k celkovému poklesu zájmu o školu a vzdělávání.

Výše popsané poznatky podporují známou tezi, že cítění (emoce) je s myšlením (kognitivními procesy) propojeno těsně, neoddělitelně a v každém okamžiku. Tento silný vztah byl zjištěn v mnoha výzkumech. Vysoká intenzita prožívání nadaných dětí, která vytváří příležitosti k vyššímu vývoji, může být ale dvojsečnou zbraní. Nadaní mohou díky ní prožívat více stresových situací, než ostatní děti, například ve škole.

Škola by měla být v ideálním případě místem, kde děti zažívají pocit bezpečí a lásky, kde jsou rozpoznány a podporovány jejich silné stránky a citlivě rozvíjeny i ty slabé. Velmi důležitá je otevřená komunikace mezi učiteli, rodiči, psychology a jejich společná snaha o rozvoj intelektových, emocionálních a sociálních potřeb na základě podrobné znalosti osobnosti každého dítěte a jeho nadání

Všichni víme, že vytvořit takové prostředí ve škole je velmi těžkým úkolem, ale snaha jít za tímto ideálem by se neměla nikdy vytratit. Nesprávné postupy ve škole mohou totiž způsobit mnoho problémů, které se v horším případě projevují i dlouho po ukončení školní docházky. Trauma často způsobuje přehnané zdůrazňování slabých stránek dítěte, nerealistická očekávání, přílišné a necitlivé zdůrazňování disciplíny, nepřiměřené tresty a jiné nespravedlivé zacházení. Následkem stresů se dětem může zkreslit sebehodnocení – což vyvolává další negativní reakce. Velké procento dětí z tohoto důvodu dosáhne menších úspěchů a nižších výkonů, než by svým intelektovým potenciálem dosáhnout mohlo.

Z těchto (a mnoha dalších) zjištění výzkumu plyne: pokud mají děti těžit ze své senzitivity, která pohání jejich intelektové výkony, je třeba, aby se učitelé a rodiče zaměřili na celkový rozvoj jejich osobnosti, podporu kladného sebehodnocení. Vysoce nadané děti potřebují stejně jako všechny děti speciální podporu a péči, vedle odpovídající intelektové stimulace je tedy nadmíru důležité vytvářet láskyplné prostředí.

Na základě těchto poznatků je potřeba připravit takové podmínky v oblasti školství, které budou přispívat k celkovému rozvoji osobnosti těchto dětí a jejich nadání. Jedině pak se můžeme radovat z darů, které nám mohou nabídnout. Vzdělávání je potřeba přizpůsobit dětem a jejich potřebám, ne naopak. Jinak by tu hrozilo nebezpečí, že se ze školy stane zautomatizovaná továrna na „ingoty“.

Martina Palková

Asistentka psychologa

Soukromá základní škola

„Cesta k úspěchu v Praze“