Zrcadlo času

Pověz mi zrcadlo

proč tolik žárlím

na ženy které mne míjí

s úsměvem

barveným značkovou rtěnkou

s obláčky parfému

na něžných šíjích..

kam srší polibky mužského obdivu

vůně co dráždí a šálí.

Pověz mi zrcadlo, řekni mi proč

proč tolik žárlím a žárlím

na ženy kterým neubral čas

na kráse tváří a siluet

zapomněl nakreslit na čela vrásky

prožitých životů

na šňůrce let?

V perfektních účesech

jsou si tak jisté

že obdiv mužů zůstane

v kelímkách líčidla za zrcadlem

skrývají pravdy vylhané

v toužebném čekání

na chvíle lásky

šminky jim rozpustí noc probdělá

dopisy milencům, pleťové masky

natáčky ve spánku

tlačí jak tma,

esence z flakónu dráždící dech

pod klenbou řas zahnědlý louč

sípavá slova na suchých rtech

říkají zůstaň, kam jdeš a proč

ruměncem tváře mužů se barví

očima uhnou dál

a ony žárlí, jen tajně žárlí

pověz mi zrcadlo, kdo se Tě ptal.