Panu prezidentovi Václavu Klausovi zvyšuji karmu, protože minulý týden 13. září uspořádal k 70. výročí úmrtí Tomáše G. Masaryka vzpomínkové shromážděním ve Španělském sále Pražského hradu, které v přímém přenosu vysílala Česká televize.

Bohužel mé karmové nadšení zkazily populistické plané výkřiky řečníků vysílané teatrálně do éteru odvolávající se na demokratičnost, humanitu a politickou i lidskou mravnost našeho prvního prezidenta.

Zvláště pak při projevu předsedy vlády Mirka Topolánka, který se snažil být zkratkovitě chytrý a vtipný, jsem tápala, zda si dělá srandu z Tomáše G. Masaryka či přítomných dam, pánů a televizních diváků, nebo jen předvádí další masakr svého IQ.

Naroubovat na odkaz světově uznávaného demokrata a politika, kritiku médií, vizážistů a managerů působilo tak křečovitě a vykloubeně, že chvílemi jeho projev připomínal národní tragédii a chvílemi Švejkovskou komedii. Při zmínkách o politické osobní zodpovědnosti a několikerém zdůraznění, že T.G.M. nebyl mužem zkratky, bylo zřejmé, že pan premiér zkratoval zcela nepochybně.

Bylo opravdu tragikomické, jak si někteří řečníci snažili přihřát svou polívčičku na moudrých slovech a činech největší osobnosti našich demokratických dějin, skvělého politika, humanisty a filosofa, který zanechal nejen nám ale i celému světu velký mravní politický odkaz.

Připomenutí slov Tomáše G. Masaryka, která jsou tolik poplatná dnešní době, především politická osobní zodpovědnost a politická mravnost, tak zůstává jen degradovanou ozvěnou, která se chvíli šířila éterem a záhy zlomila o zvukovou bariéru dnešní korupční a korytářské politiky.

Tomáš G. Masaryk si svou vzdělaností, moudrostí, skromností, mravností a především lidskostí a pravdivostí, díky nimž bral politiku jako poslání, tedy službu svému lidu, získal srdce svého národa, a proto byl pro svůj lid tatíčkem Masarykem.

A získal srdce i obdiv dalších generací, což se odrazilo ve faktu, že byl zvolen v současnosti druhým největší Čechem, hned za Karlem IV, k jehož politickým úspěchům korunovaným císařským titulem můžeme přirovnat Masarykovy politické úspěchy především založení první Československé republiky.

Tatíček Masaryk byl také otcem vlasti, králem lidských, císařem evropské politiky a symbolem české státnosti. Za jeho prezidentování získalo Československo světový věhlas a obdiv, podobně jako země Koruny české za Karla IV.

Jeho prozíravý mravní odkaz: „Problém dneška není jen hospodářský a politický, nýbrž především mravní,“ který zcela výstižně charakterizuje i dnešní dobu, zapadl v prachu politické špíny a mocenských bojů o koryto.

Stejně tak byl degradován jeho feministický odkaz, kdy záhy po vzniku Československé republiky uzákonil rovnoprávnost žen a požadoval, aby se ženy vstoupily i do politiky.

Vrcholem devalvace Masarykova feministického odkazu, je nedávná účelová a populistická výzva ČSSD - více žen do politiky. Jelikož je založena na testosteronové soutěživosti, dostane se do politiky opět jen testosteronový soutěživý prvek v sukních a nikoliv estrogenová mírumilovnost vytvářející dobré vztahy. Tedy vlastnosti, které by brzdily egocentrické mocenské boje, či zavedly do politiky tolik Masarykem propagovaný humanismus - uznání hodnot člověka a lidskosti či společenskou solidaritu. Dnes je hodnota člověka určována tržní cenou a volebním hlasem a stejně tak je limitována solidarita k potřebným.