Causa Jiřího Čunka byla zastavena. Netrvalo však ani tři dny a na hlavu vsetínského exstarosty se valí další tsunami anonymních udání.

Udavačství bychom u některých, a není jich málo, spoluobčanů mohli nazvat speciální českou disciplínou. Můžeme jít od současnosti zpět daleko do historie a kde pohlédneme, tam se to hemží udavači. Speciální skupinou udavačů, které jsem v nadpisu nazval chudé duchem, jsou anonymové. Namísto abychom tento odpad společnosti ignorovali mnohdy jim dopřáváme nezasloužené pozornosti. A začíná to již u drbů před obchodem či v hospodě pod hlavičkou agentury „Jedna paní povídala“. Bohužel, elektronický věk a různé internetové diskuse jsou zlatými časy pro tato monstra.

Možná díky tomuto, dosti rozšířenému, českému naturelu máme uzákoněno, že Policie České republiky musí reagovat i na anonymní podněty. Takže stejně jako někdo neunese očistění Čunkovic rodiny, tak se obětí anonymů může stát kdokoliv z nás. Závidíte-li sousedovi nové auto, neváhejte, zvedněte telefon a s mluvítkem překrytým kapesníkem UDÁVEJTE!!! Vymyslet si můžete co je vám libo. Policie po tom půjde. Proto si myslím, že povinnost ukládající policistům zabývat se anonymními udáními není asi to nejlepší řešení.

Téhle české oblíbené disciplíny využil před časem i stát v akci Udej svého souseda, kdy měli občané udávat ty jež načerno pronajímají státní respektive obecní byty za odměnu, že budou upřednostněni při jeho získání. Zde jest názorná ukázka jak Češi vidí sami sebe. Opravdu jedinečný nápad.

Tyto návyky můžeme dnes a denně vidět, jak jsem již výše uvedl, v diskusních fórech na internetových stránkách. Zde se můžete denně setkávat s anonymy skrytými za rozmanitými přezdívkami. A to je každý hned „hrdina“. Urážky a vulgární výrazy jsou asi tím nejmenším. Kolik by těch hrdinů zůstalo a stejně se vyjadřovalo, kdyby se měli podepsat svým jménem?

Je otázkou, jestli právě my, kteří tento nešvar mlčky trpíme a tím jej tolerujeme, nejsme největšími viníky?!