Dvojice detektivů Gemma Jamesová a Duncan Kincaid nevěří v lásku až za hrob

Gemma Jamesová byla povýšena ze seržantky na policejní inspektorku. Potřebuje si od práce odpočinout, a proto se s kamarádkou Hazel vydává na výlet do Skotska. Ke svému nemalému překvapení zjistí, že se má zde Hazel setkat se svým bývalým milencem Brodiem. Je více než patrné, že dávná láska mezi nimi nevyhasla, a Brodie se navíc rozhodl získat Hazel zpět.

Svůj záměr však nemůže uskutečnit, jelikož je nalezen mrtev a Hazel je první podezřelou, na kterou se policie zaměří. Gemma ovšem své kamarádce věří a rozhodne se pátrat po stopách zločinu na vlastní pěst. Na pomoc si přivolává svého partnera, superintendanta Duncana Kincaida. Jaké otázky a záhady spolu budou muset vyřešit? A jaká tajemství skrývá Brodieho minulost?

O autorce

Deborah Crombie se narodila v Texasu, dlouhou dobu žila v Anglii a ve Skotsku; tahle krajina ji inspirovala k napsání prvního románu Share in Death, který byl v roce 1993 nominován na cenu o nejlepší prvotinu roku. Její pátý román Dreaming of the Bones byl společností Mystery Writers of America nominován na cenu Edgar za nejlepší román roku. Deník New York Times ocenil knihu jako knihu roku a prestižní Společnost nezávislých amerických prodejců detektivek (Independent Mystery Booksellers of America) příběh ocenila jako jeden ze sta nejlepších románů století.

Všechny romány Deborah Crombie spojují hlavní hrdinové, sympatická dvojice detektivů: superintendant Duncan Kincaid a seržant Gemma Jamesová.

Deborah Crombie žije s manželem, dvacetiletou dcerou, třemi kočkami a německým ovčákem v malém městečku v Texasu.

Kromě toho, že byly některé romány Deborah Crombie přeloženy do češtiny, vyšly mimo jiné také v Itálii, Japonsku, Německu, Nizozemí, Norsku a Velké Británii.

UKÁZKA:

Donald Brodie nadzdvihl těžké dřevěné víko sudu. Vdechl opojnou vůni směsice horké vody a ječmene. Fáze přípravy sladového moku ho vždycky fascinovala, nikdy se jí nedokázal nabažit. Už jako dítě se jí kochal. Otec ho vždycky brával s sebou, nadzdvihával víko a nechával ho nahlédnout do tajuplných hlubin kádí. Odedávna ho fascinovalo, že se směs sedliny, vysušeného sladu a horké vody nakonec dokáže proměnit v tak elegantní a chutný nápoj: whisky. Možná právě proto ho nikdy neopouští láska k jeho práci.

Dokonce i ten den, ačkoli Donald zdaleka neměl administrativu hotovou, se po práci vydal do lihovaru. Chodíval tam denně, pokud mu to okolnosti umožnily. Přiklopil káď a po podlaze z ocelových rohoží přešel ke schodům. Po prostorné budově se rozléhaly jeho kroky. Vyšel ven. Zamkl za sebou a pokračoval přes dvůr. Po pár krocích se zastavil a pátravým zrakem přejel své panství.

Na to, že byla polovina května, bylo v Highlands překvapivě teplo. Blížil se večer, přesto si slunce uchovávalo poměrně hodně sil. Před Donaldem se rozprostíral trávník. Svažoval se k domu, který postavil jeho prapradědeček. Byla to impozantní kamenná budova vystavěná ve stylu romantismu viktoriánského období. Ohlédl se k lihovaru. Nalevo od něj stál sklad. Kdysi dávno v něm bývala sladovna. Měla dvě typické věžičky, které zajišťovaly větrání sušicím pecím. Napravo od lihovaru byla palírna a také mlýn, ačkoli již nefungoval. Ječmen se v něm nemlel od začátku šedesátých let, přesto ho otec nechal zrekonstruovat a vháněl do něj vodu, aby točícími se koly zachoval dotek dávné minulosti. Do mlýna se chodili dívat návštěvníci lihovaru.

Voda do mlýna přitékala z pohoří Cairngorms. Potůček vtékal do řeky Spey. Vodu na výrobu alkoholického nápoje nebrali z potoka, měli k dispozici samostatný pramen. Při výrobě whisky je kvalita vody totiž krajně důležitá. A právě voda v Highlands se může pyšnit nebývalými vlastnostmi. Díky nim je pravým pokladem.

Nacházel se v Benvulinu. Ten získal jméno díky muži velké představivosti, ironicky v duchu podotkl. První část, ben, pochází z galského slova označujícího kopec; vulin má původ v galském slově mlýn.

Hned nazítří se bude snažit vylákat Hazel na své panství. Nebude to právě skromné gesto, ale na skromnosti svět nestojí. Tajné telefonické hovory, rádobyběžné, utajené obědy v londýnských restauracích a nevyslovené pocity byly krásné, ovšem všeho dočasu. Hazel by konečně měla pohlédnout pravdě do očí. Jeho přátelé, John a Louise Innesovi, mu vyšli vstříc a nabídli Hazel víkendový pobyt u nich v penzionu. Teď je na řadě on. Podíval se na hodinky. Zrychlil se mu tep.

Mobilní telefon připnutý na pásku se rozechvěl. Odepnul ho a podíval se na displej. Alison. Sakra, potichu zaklel. Zaváhal, ale nakonec hovor nepřijal, počkal, až Alison sama zavěsí. Další dohadování s Alison nemá zapotřebí. Rozhodně ne ohledně blížícího se víkendu. Namluvil jí, že má obchodní jednání s manažerkou lihovaru, Heather. Ale vždyť ho vlastně měl. Zarputile trvala na tom, aby pozvali Francouze Pascala Benoita, jehož obchodní majetek postupně požíral lihovary v okolí. Pascal Benoit si začínal brousit zuby i na jeho lihovar a to se mu nelíbilo. Povzdychl si. S Alison si stejně bude muset nakonec promluvit, ale dva tři dny navíc nikomu neuškodí. Pak něco vymyslí, aby se jí zbavil. Napořád.

Usmál se a šel se převléct. Čeká ho velký večer. Začal si pískat.