Pro naše předky to byla část v roce, kterou považovali za nejpříjemnější. Oslavoval se mimo jiné i konec těžké práce na polích. Je to neuvěřitelné, ale tradice posvícení sahá až do dob krále Šalamouna, tedy údajně. Existuje legenda, která praví, že pořádal každý rok ve stejný den hostinu na počest vysvěcení svého chrámu v Jeruzalémě.

 

V českých zemích bývalo zvykem, že každá vesnice oslavovala posvícení v jinou neděli, což v praxi znamenalo, že vesničané slavili u sebe doma a pak v ostatních vesnicích, kam byli pozváni. Císař Josef II., který tehdy vládl, pro to neměl pochopení, nelíbilo se mu, že prostý lid tolik hoduje a popíjí, takže nařídil, že posvícení se bude konat ve stejný den, v říjnu, v neděli po svátku svatého Havla. Slavnost pak mohla trvat dva dny. Toto nařízení však nebylo respektováno. Mnohé obce se vracely k původnímu termínu nebo slavily posvícení dvě, původní i nové.

foto / Jan Švéda

Posvícení byl svátek plný hodování, tance a hlučné zábavy

Když bylo posvícení, tak rozhodně bylo všeho dostatek - zralého ovoce na povidla, máku do náplní, obilí a zvěře. Samozřejmě na hody se pravidelně zabíjelo. Nadělaly se posvícenské koláče, dále husa, kachna nebo kuřata a hodovalo se. Ovšem ne jeden den, ale několik dní v kuse. Někde se hodovalo od soboty do úterý, jinde od neděle do neděle. K posvícení samozřejmě patřilo spoustu tradičních pokrmů - jahelná kaše s mandlemi a rozinkami, kaldoun, polévka s knedlíčky, knedlíky, vepřo-knedlo-zelo a další. Zvaní na posvícenskou zábavu bývalo spojeno s obchůzkou a rozdáváním koláčů. Církevní část tvořily mše v pondělí a v úterý ráno. Po pondělní mši se v některých místech vydával průvod s knězem na hřbitov, kde příbuzní navštěvovali hroby svých zemřelých. Příbuzní se vzájemně navštěvovali a odnášeli si tradiční bohatou výslužku. K posvícenským tradicím patřilo i stínání  kohouta.

Jak je to dnes

Posvícení se stále slaví hlavně na vesnici. Hlavně na Moravě se sjede široké příbuzenstvo a dřív nebylo nic divného, že se u posvícení slavily například zásnuby, nebo dokonce byla i svatba. Co se týká jídla, tak dneska je to v podstatě stejné, možná jen je tady nepatrný rozdíl - někde se už nezabíjí zvířata na pekáč a jinde je posvícení klasické, kde to probíhá jako za starých časů.  Atmosféru posvícení můžete zažít i některých muzeích lidových staveb. Nezapomeňte se tedy podívat, kde se letos bude konat.

 

napsala Jana Plecháčová

zdroj: skanzenkourim.cz