Ať už vaše děti píší dopis Ježíškovi nebo dělají seznam přání pro rodičovskou inspiraci, vždycky hrozí zklamání z nenaplněných představ. Až pod stromečkem vám dojde, že jste dítěti dostatečně nevysvětlili, že dopis Ježíškovi není nákupní seznam.

 foto / se svolením Teorie typů.cz

„Dcerka rozbalovala jednu krabici za druhou a pokaždé téměř neznatelně pokývla hlavou. Jako by si v hlavě odškrtávala jednotlivé položky ze seznamu. Když objevila dárek, o který si nenapsala, lakonicky pronesla ‚To jsem si nepřála, ale je to docela dobrý.‘ V tu chvíli mi zatrnulo. Tu věc jsem koupila místo něčeho jiného jako překvapení. Když rozbalila i poslední dárek, usedavě se rozplakala a řekla, že to jsou ty nejhorší Vánoce, co kdy zažila.“

Je vám tato situace povědomá? Nejspíše vám na první dobrou napadne, že dítě je nevděčné, protože vy jste se přece tak snažili. Přesto tuto odpověď spolkněte. Stejně tak nepomůže, když mu začnete logicky vysvětlovat, že Ježíšek nemůže přinést všechno. To jste měli udělat dřív.

„Zkuste přijmout dětské emoce. Reagujte na ně například následovně: Chápu, že sis představovala něco jiného a teď jsi moc zklamaná. Zkuste to říct procítěně, zrcadlete přitom dětské emoce. Nabídněte děťátku náruč, ať se může vyplakat, nebo ho nechejte odejít a vyplakat se o samotě, ale dejte mu najevo, že jste tu pro něj, že jste připraveni ho kdykoliv obejmout a popovídat si s ním. Racionálně a prakticky můžete řešit věc později, až bude dítě klidné,“ vysvětluje Šárka Miková, psycholožka a autorka několika publikací. 

Dětská upřímnost může působit nevděčně

Protože je každé dítě jiné, některé může na nevhodný dárek reagovat radikální upřímností.

„Co si můžete představit pod reakcí radikální upřímnost? Situaci, kdy dítě s potřebou logiky suše konstatuje například: Babi, já jsem chtěl rypadlo, a tohle je nakladač. Můžeš to vrátit.“

Jak na tohle upřímně sdělení reagovat? Byť to může být náročné, zkuste na dítě hned nekřičet.

„Místo toho, abyste dítěti vyčítali, že je nevděčné, uvědomte si, že jen říká pravdu bez obalu. Některé děti se totiž přirozeně nevciťují do druhých a až později se naučí, jak říkat věci tak, aby druhé nezraňovaly.“

Ani v tomhle případě dítěti nevyčítejte nevděčnost a pro jistotu na podobnou reakci připravte i prarodiče. Při jiné příležitosti pak s dítětem mluvte o tom, že je dobré říkat pravdu, ale ta někdy může druhé zranit, takže je možné ji říct ohleduplněji. 

Zklamaní bývají i dospělí…

Maminky, tatínkové, babičky, dědečkové dávají dárek dítěti samozřejmě proto, aby mělo radost. Nicméně dalším důvodem je fakt, že chtějí zažít příjemné pocity z nadšení dítěte, z projevů jeho radosti a vděku. Jenže ty nemusejí přijít, když se dárkem netrefili nebo jenom proto, že dítě je dárky zahlcené. Rádo by si s prvním rozbaleným dárkem pohrálo, ale rodiče či prarodiče jej tlačí do rozbalování dalších dárků, protože chtějí vidět, že dítěti udělal radost právě jejich dárek.

„Zkuste se udržet a na dítě při rozbalování netlačit. Zeptejte se ho, jestli si všimlo ještě dalších dárků, ale jestliže chce pokračovat ve hře s prvním rozbaleným, nechejte ho. A pokud třeba prarodiče spěchají a reakci dítěte nad jejich dárky by si neužili, natočte ji na video,“ dodává Šárka Miková.

Co pomáhá (nejen) o Vánocích?

Chcete-li zažívat opakovaně klidné Vánoce, začněte přemýšlet o druhých, dětech i dospělých v kontextu jejich osobnosti. Nebudete očekávat, co druzí nemohou naplnit, a zároveň budete vědět, že „vám to nedělají schválně“. Ubyde stresu, předejdete nepříjemným emocím či konfliktům.

 

zdroj: psycholožka Šárka Miková, autorka publikace Milovat nestačí.