S mým manželem jsme spolu od střední školy. Dlouho jsme spolu chodili, než jsme se rozhodli k dalšímu kroku, kterým byla svatba. Nejsme jeden z těch párů, kdy se lidé dobře neznají a něco uspěchají. V manželství jsme pak zjistili, že nemůžu otěhotnět. Dlouho jsme se však s nadějí na úspěch o miminko pokoušeli dál. Ale marně. Jsme s manželem na stejné lodi a víme, že děti chceme. V tom se shodneme. Teď se ale naše cesty markantně rozcházejí.

foto / Pixabay

Po druhém kolečku umělého oplodnění jsem úspěšně otěhotněla. Manžel celou tu dobu stál hrdinně při mně a vše jsme spolu zvládli. Ale zdárný konec se přesto nekonal. Děťátko jsem nedonosila. Ve třetím měsíci jsem musela těhotenství ukončit, kvůli svým velkým zdravotním komplikacím. Nebyla jiná možnost. I když se lékaři opravdu velmi snažili, řešení nenašli a zachránili mi život. I když jsem to tak v onu chvíli nevnímala. Tohle byla poslední kapka do manželova poháru trpělivosti a i přesto, že se ta nepříjemná událost odehrála už před třemi lety, manžel další umělé oplodnění podstoupit nechce. My ale jinou možnost nemáme. Nikdy neotěhotním přirozenou cestou. Jednak jsem už na to stará a za druhé, když to nešlo před tím, nepůjde to ani teď. Což můj gynekolog při každé prohlídce smutně potvrzuje.

S mužem máme tichou domácnost. On už je na téma dítě vyloženě alergický a nechce o něm ani slyšet. Nechce se o mě prý znovu tolik bát. Dítě mu za to nestojí, jak jsem z jeho úst již několikrát slyšela. Já ale miminko chci. Jsem mateřský typ každým coulem a po dítěti opravdu toužím. Bojím se ale, že nenajdeme společnou řeč a budeme muset jít od sebe. Je velmi smutné, že někteří lidé spolu dokážou kvůli dětem zůstat a my budeme zřejmě ten druhý tábor, kde účastníky vztahu dítě rozdělí.

Vlaďka, 38 let

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla na její žádost pozměněna. korektura textu Bára Klímová. Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.