ZÁHADA

Sedím v trávě a vidím hvězdu co padá,

měla bych si něco přát,

ale já přemýšlím kolik lidí teď z ní hádá,

jestli měl je někdy rád...

Sedím v trávě a cítím déšť co po tváři mě hladí,

stejnou cestou kdysi tvé rty kráčeli,

vím, že jiným se tak lehce radí

a slzy tolikrát mou kůži smáčely...

Sedím v trávě a slyším listí co šumí,

jsi pro mě jedna záhada veliká,

říká se, že každý miluje jak umí...

Před tebou ať radši každá utíká...