Nevěsta Vánočka

Už zase začínalo sváteční období a slečna Vánočka se opravdu těšila. Pekaři připravili vláčné těsto, zamotali ho a vznikla ona, chutná a jemná kráska, která ozdobí nejeden vánoční stůl.

Stačilo rychle odpočítat: tři, dva, jedna, hops! Vyskočila z pece a rozhlížela se po světě. Kolem ní čekalo několik dalších sestřiček, ale ty se místo usmívání mračily. „Nezbyly na nás rozinky, děvčata.“ „Ani kousky mandliček, drahá.“ „Co budeme dělat?“

Naše slečna Vánočka se polekala a pořádně si sama sebe prohlédla. Achich ouvej, tak i ona špatně dopadla!

„Co budu dělat? Já se těšila na stůl k míse s ovocem, cukrovím, oříšky a voňavými a nazdobenými větvičkami smrčku. Ale takhle? Chudou mne šoupnou někam do studené spíže a budou si mne ujídat potají, abych nedělala někde v bohaté nadílce ostudu.“

„I my smutníme. I my, drahá sestřičko. Achich ouvej....“

Uplynulo pár hodin a jedna paní si ji nesla domů. Chlubila se prodavačce v obchodě, že u nich se vánočky mají dobře, protože žádná neztvrdne. Bohužel až doma si všimla, že tahle Vánočka je trošičku jiná a nemá na sobě žádné mandličky, které tak ráda oždibovala její pětiletá dcerka Anička.

„No nic, však mi přijdeš k chuti u čaje.“

Hops! Vánočka zase skákala, ale tentokrát opravdu do temné špajzky, kde jí bylo do pláče tak, že probudila ostatní zde uložené kamarády.

„Copak nám tak brečíš, voňavá slečinko? Nedávno tě upekli, viď? Slupnul bych tě jedna dvě, kdybych nebyl sám jídlem.“

„Opravdu? A kdo jsi?“

„Já? Hrozinkový král a kamarád Mandlový pytlíčkář se připojuje.“

„Ach, samotný král a vznešený pytlíčkář s mandličkami. Kdybyste vy dva nechyběli v pekárně, nemusela jsem ležet někde ve tmě, ale pěkně hezky na slavnostním stole.“

„To je nám opravdu líto, ale věř, také nejsme spokojení. Rádi bychom ti posloužili, ale jak to udělat, když jsi už upečená?“

„Copak já vím? Mandličky by se snad mohly na mě přilepit, ale co ty Hrozinkový králi? Jak se dostaneš dovnitř, abys mne neozdobil dírami, které myšky rády dělají?“

„Hmmmmm, zamyslím se.“

„A já přilepím!“ zvolal Mandlový pytlíčkář, zašustil, otevřel a lupínky ozdobil celou Vánočku tak, že krásou téměř oněměla.

„Jejda, vypadám o moc líp, ale ještě to není k zakousnutí. Co jsi vymyslel Hrozinkový králi?“

„Vezmu si tě za ženu, souhlasíš?“

„Za ženu? Já nevím.....nikdy jsme se nevdávala. Hmmm...“

„Pokud se vezmeme, nemůže nás nikdo rozdělit. Ty budeš mou a já tvým.“

„Nemůže nás nikdo rozdělit, takže to znamená, že....ano! Ano, vezmu si tě!“ vykřikla nadšením a nechala uspořádat svatební obřad čokoládovou panenkou. Stalo se, sotva si řekli své ano, hrozinky se zabydlely v jejím těstovém těle a malá Anička, která šla mamince do spíže pro krabici na cukroví ji okamžitě odnesla na světlo, protože tolik mandliček a tolik hrozinek ještě žádná vánočka u nich doma neměla...

/Nevěsta Vánočka: Petra Nachtmanová

www.shaylen.epika.cz/

Jak se pekla vánočka

Vánočka nazývaná v minulosti húska nebo calta má i dnes mnoho různých názvů: pletenice, pletanka, štědrovka, štědrovice, štědrovečernice, štricka, štrucla, žemle, ceplík.

První zpráva o vánočce pochází ze 16. století. Dříve je mohli péct pouze cechovní řemeslníci neboli pekaři. Teprve od 18. století si je lidé začali péct i doma. Upéct vánočky však nebylo snadné, a tudíž se při pečení dodržovaly různé zvyky, které měly zajistit vánočkám nebo spíš hospodyni úspěch. Hospodyně musela zadělávat těsto v bílé zástěře a šátku a nesměla mluvit. Při kynutí těsta musela vyskakovat vysoko do výšky.

Do vánoček se také zapékala mince. Kdo ji při krájení našel, byl po celý příští rok zdravý a bohatý. Neúspěchem hrozily připálené či natržené vánočky. První upečenou vánočku dostával hospodář, aby se mu v příštím roce urodilo hodně obilí.

Vánočka se rozkrájela na konci štědrovečerní večeře a dávala se po krajíčku i dobytku, jako ochrana proti nemocem a zlým silám.

I dnes hospodyňky vědí, že upéct dobrou vánočku není snadné. Jenom upletení z 9 dílu je pro některé ženy každoročním oříškem. Ovšem existují mistři, kteří umí uplést spodní pletenec ze sedmi dílů (běžně se plete ze čtyř), nebo najednou upletou celou vánočku ze šesti dílů.

Pro ženy, které chtějí zkusit štěstí s vánočkou nabízíme jeden český recept na vánočku a jako specialitu ještě recept na Vánoční chléb s trochou exotické příchuti z Ekvádoru neboli ekvádorskou vánočku.

RECEPTY

Vánočka po česku

12 dkg másla, 8 dkg cukru, tři žloutky, špetku soli, strouhanou citrónovou kůru, vanilku, 2,5 dkg droždí, ¼ l mléka (lepší je sladká smetana), 5é dkg hladké a krupičkové mouky, 5dkg hrozinek, 5 dkg mandlí, jedno vejce na potření, 1,5 dkg másla na vymaštění papíru.

V míse mícháme máslo do pěny, přidáme cukr, žloutky, sůl, citrónovou kůru (není nezbytně nutné), vanilku a vše důkladně mísíme 20 minut. Do těsta dodáme vykynutý kvásek, smetanu a mouku, v míse vypracujeme v tuhé těsto, vmícháme hrozinky, nadrobno posekané mandle, citrónovou kůru a necháme jednu hodinu kynout. Vykynuté těsto rozdělíme na 8 dílů a uválíme z nich stejné válečky. Nejprve zapleteme 4 dohromady, položíme na pomaštěný papír na plechu, pak upleteme tři, položíme je na ně a poslední rozdělíme na dva díly, stočíme je a položíme nahoru. Vánočku necháme ještě půl hodiny kynout. Potom ji potřeme vajíčkem a necháme chvíli oschnout. Ještě jednou ji potřeme vajíčkem, posypeme mandlemi a dáme péci do dobře předehřáté trouby. Když začne na povrchu červenat, plamen zmírníme, vánočku přikryjeme papírem a zvolna dopečeme. Pečeme ji asi hodinu.

Vánoční chléb

(Ekvádor)

½ kg hladké mouky, 40 dkg cukru, 40 dkg másla, 3 vejce, 10 dkg droždí, ½ hrnku vlažného mléka, ½ lžičky soli, 1 lžička vanilky, 1 lžíce anýzu, 40 dkg rozinek, 40 dkg kandovaného ovoce, 40 dkg nasekaných oříšků, 1 sklenička koňaku

Směs si připravíme dvanáct hodin předem. Do mísy dáme mléko, sůl, cukr, droždí a vše dobře promícháme. Přidáme tři lžíce mouky a znovu mícháme. Přikryjeme a necháme tak 15-20 minut, dokud se z droždí neutvoří bubliny. Do směsi přidáme vlažné rozpuštěné mléko, našlehané vejce, koňak a vanilku. Smícháme a přidáváme po troškách mouku až se vytvoří hladká směs. Přemístíme na pomoučený vál a hněteme až bude směs hladká. Přidáme anýz, rozinky, ovoce a oříšky. Pokračujeme v hnětení dokud se vše nesmísí. Směs vrátíme do mísy, přikryjeme utěrkou a necháme do příštího dne odpočinout. Druhý den vyndáme směs a položíme na vál, jemně ji poklepeme rukama. Tvoříme chleby a pokládáme je na vymaštěný plech. Trochu je přimáčkneme, nůžkami prořežeme ve tvaru kříže v horní části chleba a potřeme směsí z jednoho žloutku a jedné lžíce mléka. Necháme dvě hodiny odpočinout přikryté a pak pečeme na 220ºC až doby než zezlátnou.

/Recept na Vánoční chléb: Petra Nachtmanová/

Předchozí díly si můžete přečíst ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE