Jaro, léto, podzim, zima. Čtyři roční období, která byla určena podle jarní a zimní rovnodennosti a podle letního a zimního slunovratu. Jistě, je to astronomicky přesné rozlišení čtyř ročních období, ale přece, celý měsíc březen už považujeme spíše za jarní měsíc, červen pak za měsíc letní, září za měsíc podzimní a prosinec již za zimní měsíc.

foto / Renáta Řeháková

Naši předkové až do počátku 20. století žili převážně na venkově a ve městech sídlila jen menší část populace. Venkovský člověk, vyjma nedělí a církevních svátků, od jara až do pozdního podzimu denně od rána do večera pracoval na zemědělské půdě nebo v lese.

Naši předkové byli moudří. Poněvadž žili v přírodě, tuto přírodu pozorovali a poznávali. Dovedli podle lidové pranostiky, spojené zejména se svátky světců a světic, předpovídat počasí a měli rovněž značné vědomosti o místní fauně a flóře. Tyto znalosti se pak předávaly z generace na generaci.

Lidé na venkově až do konce 19. století běžně používali dělení roku na osm ročních období, jejichž začátky a konce byly určovány podle svátků světců a světic. Byla to tato roční období:

Předjaří, 24. 2. – 19. 3., od sv. Matěje do sv. Josefa.

Jaro, 19. 3. – 16. 5., od sv. Josefa do sv. Jana Nepomuckého.

Podlétí, 16. 5. – 8. 6., od sv. Jana Nepomuckého do sv. Medarda.

Léto, 8. 6. – 15. 8., od sv. Medarda do svátku Nanebevstoupení Panny

Marie.

Polétí, 15. 8. – 21. 9., od svátku Nanebevstoupení Panny Marie do sv.

Matouše.

Podzim, 21. 9. – 11. 11., od sv. Matouše do sv. Martina.

Předzima, 11. 11. – 25. 12. od sv. Martina do svátku Narození Páně.

Zima, 25. 12. – 24. 2., od svátku Narození Páně do sv. Matěje.

V jednotlivých obdobích se seznámíte s některými významnými křesťanskými svátky se světci a světicemi, s legendami a pověstmi a staročeskými zvyky a tradicemi. Dále pak s celou řadou lidových pranostik vztahujících se ke svátkům světců a světic, tohoto Kristova nebeského vojska. Bude to poněkud jiný, nevšední pohled na kalendářní rok, než na kalendářní rok, ve kterém se střídají jen čtyři roční období.

Předjaří (24. 2. – 19. 3.) Od sv. Matěje do sv. Josefa

V předjaří je již cítit vůni jara. Dny se výrazně prodlužují. Sníh pomalu taje a sv. Matěj svou sekerou láme ledy. Sluníčko je sice ještě pořád zubaté, ale už malounko začíná hřát. Ze země nesměle vystrkují hlavičky sněženky a bledule, na loukách se objeví sluníčka podbělu. V zahrádkách rostou pestrobarevné krokusy a kočičky jsou první jarní potravou včel. Zemědělcům a zahrádkářům začínají první jarní práce. Zima se sice ještě nechce vzdát, kdepak, občas ještě zasype krajinu sněhem a potrápí nás mrazem, ale už dobře ví, že otěže své vlády bude muset brzy předat jaru.

Lidové pranostiky na měsíc únor

• Únor bílý, pole sílí.
• Vánice a metelice v únorový čas neopustí nás.
• Je-li v únoru zima a led, nebude nouze o žitný chléb.
• Když v únoru mráz ostro drží, tak dlouho nepodrží.
• Svatý Matěj dá nám naději, aby nám nemrzlo ani v chalupě, ani na poli.
• Na svatého Matěje, už se slunce usměje.
• Únor chodí ostře kutý, táže se sedláků, mají-li dobré boty.
• Únor bílý a mrazivý, naději na úrodu posílí.
• Únor dláždí cestu k jaru.
• Lidové pranostiky na měsíc březen.
• Březnového slunka je pořídku.
• I když pluh v březnu zemi ryje, přece zima ještě žije.
• Březen umí sníh a led rozehřát, ale chce-li i nadělat.
• Sníh v březnu škodí osení i vínu.
• Březnové slunce má krátké ruce a dlouhý kabát.

Sv. Matěj

Sv. Matěj je patronem řezníků a tesařů, cukrářů, mládeže a taky patronem dobré úrody a ovoce. Světec je pomocníkem proti černému kašli a neštovicím.

Sv. Matěj má svátek 24. února

Matěj bylo oblíbené staročeské křestní jméno Sv. Matěj byl ve střední Evropě ve středověku velmi uctíván. Byl totiž jediným apoštolem, jehož hrob byl ve střední Evropě. Jeho ostatky byly uloženy v chrámu sv. Matěje v německém Trevíru. Z toho se dá taky vysvětlit, proč staročeské jméno Matěj bylo u nás tolik oblíbené.

Na světcův svátek chodili hospodáři do sadů, třásli ovocnými stromy, a prosili sv. Matěje o dobrou úrodu ovoce.

V Šárce, v malebné poloze nad Šáreckým údolím, stojí barokní kostel sv. Matěje. U tohoto kostela se již od konce 18. století, vždy nejbližší neděli k svátku sv. Matěje, konala pouť. Šárka byla tehdy daleko za hradbami města a vážení měšťané na pouť jezdili kočáry. Tovaryši, služky a vojáci tam chodili pěšky. Matějská pouť byla první jarní pouť, velmi známá a Pražany oblíbená lidová veselice pod širým nebem.

Sv. Matěj v lidové pranostice

• Svatý Matěj ledy láme, nemá-li je, nadělá je.
• Svatý Matěj ledy láme, když je nezmůže, svatý Josef pomůže.
• Po svatém Matěji zima hřeje.
• Mrzne-li na svatého Matěje, přijde ještě čtyřicet mrazů.
• Na svatého Matěje pije skřivan z koleje.
• Svatý Matěj dá nám naději, aby nám nemrzlo ani v chalupě, ani na poli.
• Na svatého Matěje, už se slunce usměje.

Sv. Anežka Česká

Sv. Anežka Česká je patronkou české země, pomocnice nemocných, trpících a chudých.

Sv. Anežka Česká má svátek 2. března.

Lidová pranostika na měsíc březen.

Sv. Anežka Česká byla svatořečena teprve nedávno, a proto se k jejímu svátku nevážou žádné pranostiky. Tak zde uvedu několik pranostik na měsíc březen.

• Březen umí sníh a led rozehřát, ale chce-li, taky nadělat.
• Březnové mrazy nikdy neschází.
• Je-li v březnu dešťů mnoho, neúroda je pak z toho.
• Mnoho dešťů v březnu přivádí hubené léto.
• V březnu sedlák stromy ořezává, ale kabát ještě nesundává.

Sv. Řehoř Veliký

Sv. Řehoř Veliký je patronem dolů, zedníků, zpěváků, hudebníků, škol a žáků, sborového a chorálního zpěvu. Světec je pomocníkem proti dně a moru.

Sv. Řehoř Veliký má svátek 12. Března.

Řehořovo vojsko

Poněvadž sv. Řehoř Veliký je patronem škol a žáků, na jeho svátek byla v naši zemi povolena učitelům koleda. V čele Řehořova vojska kráčel svatý Řehoř s berlou a papírovou biskupskou čepicí. Za ním kráčeli žáci převlečeni za vojáky s papírovými vojenskými čepicemi a dřevěnými šavlemi. Vojáci odříkávali veršovaný text a nabádali rodiče, aby své děti posílali do školy.

Sv. Řehoř Veliký v lidové pranostice.

• Na svatého Řehoře, už jsou pluhy ve dvoře.
• Na svatého Řehoře, kuře ve dvoře krákoře.
• Na svatého Řehoře, čáp letí přes moře, žába hubu otevře, ledy plují do moře, líný sedlák, který neoře.

 

napsal Jiří Glet

 

zdroj: publikace: Pranostiky v ročních obdobích, autor Jiří Glet, jiriglet.cz