Můj manžel byl na úklid vždy tak trošku blázen. Jeho maminka je úplně stejná a tak to pro mě nebylo žádné překvapení. I já mám ráda, když je interiér pěkně uklizený a čistý. Hned je člověku doma útulně a příjemně. S dětmi se ale sterilní domácnost mění a to manželovi nevyhovuje.

foto / Freepik

Když jsme ještě neměli děti, o úklid jsme se s mužem dělili. Nikdy v tom nebyl vůbec žádný problém. Doma bylo přímo dokonale čisto a naklizeno v kteroukoliv denní i noční hodinu. Když se manželovi zdálo, že jsem něco neuklidila pořádně, bez řečí šel a vycídil si to po svém. Zcela v klidu. Když se nám ale narodila dvojčata, můj čas na úklid se samozřejmě omezil na minimum. Když byli kluci ještě úplně malincí, tak to šlo. Kam je člověk položil, tam je našel a žádný nepořádek tihle malí uzlíci nenadělali. Teď, když jsou jim dva roky, je to sto a jedno. A můj muž, místo toho, než aby mi pomohl, mi ještě nadává.

Můj manžel absolutně nedokáže pochopit, že s párem neposedných dětí člověk skutečně nemá na precizní uklízení čas a vlastně ani chuť. Je to nekonečný kolotoč. Než dokončíte úklid jedné místnosti, druhá je vzhůru nohama a můžete začít znovu. Takto je to pořád dokola a vyčerpává vás to. S dětmi tak raději chodím ven a plnohodnotně se jim věnuju. Uklízím pravidelně a normálně. Na generální úklidy opravdu nemám energii. Můj muž mi však vše stěžuje tím, že neustále křičí. Všechno ho rozčílí a i ten sebemenší nepořádek manžela rozžhaví doběla.

Marně se mu snažím vysvětlit, že se náš život změnil. V tomto směru mi přijde neskutečně natvrdlý a nedospělý. Jak může téměř čtyřicetiletý muž nechápat, že život s dětmi je úplně jiný než život před nimi? Stále jen úklid, úklid a úklid. Už to slovo nemůžu ani slyšet a vždy, když slyším manžela přicházet domů, trnu nad tím, kvůli čemu bude křičet dnes a co neuklizeného se mu zase nebude líbit. Nikdy bych neřekla, jaké dusno může kvůli takovým banalitám vznikat. Prioritou mého manžela je ale uklizená domácnost a přes to nejede vlak. Když se s ním snažím normálně promluvit, předhazuje mi jeho mámu. Ta prý také stíhala jeho, práci i domácnost. Nedávno jsem si dokonce vyslechla, že dnešní mladé ženy jsou děsně líné a nestíhají ani polovinu z toho, co stíhala generace našich matek.

Skutečně nejsem špindíra, která by se nestarala o domácnost, ale jeho přehnaným požadavkům na čistotu už nejsem schopná vyhovět. Tuto manželovu obsesi považuji za nesnesitelnou, a jestli to tak půjde dál, brzy skončím v blázinci.

Eliška, 32 let

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla na její žádost pozměněna

Korektura textu Bára Klímová

Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.