Nedávno jsem četla výzvu, určenou dětem, aby koupily svým rodičům a prarodičům počítač a naučily je s ním pracovat.

Jako kdyby věděli, co takový senior, když už není ve své profesi žádaný, nebo ze dravotních důvodů, musí zůstat doma, prožívá. Odchodem do důchodu život nekončí. Někteří z nich to tak ale cítí. Ženy, pro které byla rodina prioritou, odchod na zasloužený odpočinek i vítají. Bezdětní a osamělí senioři se však odchodem z kolektivu cíti opuštění. Zůstávají zavřeni mezi čtyřmi stěnami se svými nemocemi a starostmi. Jen starost jak vyjít s důchodem, aby si člověk zachoval lidskou důstojnost, je starost nemalá. Vlastní děti často rodiče odbývají, s tím, že mají svých starostí dost (trend dnešní doby) a najednou "cizí děti " přijdou s pomocí. No jo, řeknou si teď mnozí, ale kde na to mají důchodci brát? A přece je to více méně výmluva. Internet nemusí měsíčně vyjít dráž než jakýkoliv jiný koníček. Zrovna tak jako argument, že na to už nemají hlavu. Vždyť už děti předškolního věku počítač ovládají. A právě ty by mohly svým babičkám a dědečkům oplatit jejich péči a naučit je, který knoflík mají zmačknout jako první, který jako další a dohlédnout, aby si postup zapsali. A pak už jen stačí klikat a klikat a proklikat se k tomu, co toho či onoho seniora zajímá. V internetových novinách, časopisech, knihách, najdou zprávy, návody na vaření, pletení, šití, rybaření, fotofgrafování, mohou se podívat na výstavy, do naučných slovníků, popovídat si s lidmi na chatu (četu), a to vše aniž by museli opustit domov. A pokud by některé děti byly ochotny přispět rodičům na přenosný počítač, tak ti pak mohou surfovat po internetu přímo z postele. Končí doby, kdy nemohoucí senior byl odkázaný jen na "koukání se do stropu". S internetem může "cestovat" po celém světě, zažívat různá dobrodružství a přitom čas neuvěřitelně utíká. A taky, a to je důležité, mohou touto cestou předávat svoje zkušenosti mladým. Otázkou zůstává, zda mladí jejich rady přijmou. Jenže to už je námět na jiný článek.

Že dosažení řady celospolečenských cílů není reálné, bez pozitivního posunu ve vztahu senioru k tak strategicky významnému mediu, jakým je dnešní internet. Podle jedné z prognóz bude ve vyspělých státech zanedlouho počet lidí starších 60-ti let převyšovat počet dětí do 15-ti let. Je nemyslitelné budovat informační společnost a nechat stranou tak velkou skupinu lidí.

Ze vztahu seniorů k internetu nejde o jednosměrnou komunikaci „senior – internet“, ale o komunikaci „senior – internet – společnost“ a „společnost – internet – senior“. Rozbory komunikace ukázaly, že jde o celospolečenské téma. Jakákoliv individuální či skupinová iniciativa pomoci řešení vztahu seniorů k internetu je chvályhodná a nesporně užitečná, nemusí však být dostatečně účinná bez hlubšího propojení s existujícími celospolečenskými projekty.

a) Internet je jen pro mladé.

b) Internet je pro seniora příliš složitý a obtížně pochopitelný.

c) Internet obsahuje informace, které senioru nejsou k ničemu užitečné

d) Internet je drahý "špás", který si senior nemůže finančně dovolit.

Solidním rozborem oprávněnosti uvedených tvrzení lze dospět ke konstatování, že internet může být užitečným, snadno zvládnutelným a finančně dostupným nástrojem seniora, který může přispět k bohatosti života ve stáří. Využívání internetu nemusí seniora přijít měsíčně dráž než kterýkoliv běžný koníček (nebo jeden balíček cigaret).