Žijeme v zajetých kolejích. Náš den má určitý harmonogram. Víme, co nás v nejbližších dnech čeká. Neočekávaná kvalitativní změna v dosavadním chodu událostí (nemoc, ztráta zaměstnání, výhra) nám může přivodit šok. Pokud se s touto změnou v určitém čase nevyrovnáme, můžeme se dostat do krize.

Životem procházíme jakoby po cestě. Jdeme krok za krokem a najednou se před námi objeví jáma. Zpět jít nemůžeme. Pokud uděláme další krok, zřítíme se do propasti. Zůstáváme tedy stát na místě, zcela ochrnuti, neschopni pohybu. Celá naše bytost je ochromena strachem a úzkostí. Nevíme, jak dál. Jsme přesvědčeni, že z této situace nemůžeme vyváznout, že pro nás neexistuje žádné řešení.

Pokud se vydáme po malých krůčcích po okraji propasti, najednou zjistíme, že propast je za námi a my máme před sebou opět pevnou půdu pod nohama.

Je důležité si uvědomit, že každá krize ukončí jedno období našeho života. Dává zaniknout tomu nefunkčnímu. Přináší však možnost začít znovu, jinak. Krize nám dává příležitost, žít kvalitněji.

autor:Věra Čermáková