Bohužel, Vánoce ztratily svůj původní smysl a staly se svátky komerčního konzumu. Kvůli nakupování dárků a zásob potravin na vánoční stůl jsou někteří vášniví konzumenti ochotní brát si i půjčky. V dnešní době pravověrného konzumu lze tedy jen těžko uvěřit, že ještě v 19. st. se lidé se těšili na Vánoce pro jejich atmosféru vzájemné lásky, pocitu rodinné sounáležitosti a přátelství. K radosti a vánoční pohodě jim stačily společně strávené chvíle, skromné dárky, většinou potřebné a praktické věci.

foto Renáta Řeháková

Dárky měly hlavně kouzelnou moc

Na Štědrý den si lidé dávali dárky nejen v rodině, ale i všem lidem dobré vůle: tovaryšové svým mistrům, hospodáři své čeládce apod.

Dříve lidé věřili v kouzelnou moc dárků, a tak se každý rok dávaly jen symbolické dárky. Děti dostávaly červená jablíčka pro zdraví, sílu a dlouhověkost, sladké perníky pro radost. Od dvanácti let každý rok dostávaly stříbrnou či zlatou minci, která se o půlnoci uschovala. V chudých rodinách se za rok darovala znova. V bohatých se peníze každý rok střádaly a před svatbou se za ně koupila potřebná věc do domácnosti.

Mladí lidé byli obdarováváni sladkými perníčky pro slast mládí, nějakou ozdobou pro štěstí a bohatství, či ořechy pro moudrost a zralost.

Dospělí si nadělovali sladkosti a kandované ovoce pro sladký život, vonné masti nebo voňavky pro slávu, štěstí a krásné chvíle, anebo purpurovou látku se zlatou či stříbrnou nití pro vitalitu, a aby měli dost lásky a rodinné pohody.

Zvyk nadělovat si dárky se prý zrodil z nepsané etické povinnosti bohatých pomáhat chudým neboli z lidského soucítění.

Štědrovečerní večeři předcházela dieta

I štědrovečerní večeře byla skromnější a předcházel jí celodenní půst. Vánoční obžérství dnešní doby, kdy po svátcích překypují popelnice nedojedenými zbytky, se nekonalo.

Tradovalo se, že kdo se na Štědrý den postí, uvidí večer zlaté prasátko. Idylickou motivaci k půstu narušoval však jiný hororový zvyk. Ty, kdo nevydržely půst, strašili Peruchtou - Bílou paní párající břicha všem, kteří se nepostí. V některých krajích dokonce chodila děvčata převlečená za Peruchtu trestat nepostníky metlou, či je strašit velkým dřevěným nožem s červeně natřenou špičkou, symbolizující krev.

Hladovci vyhlíželi na nebi první hvězdu, protože ta byla znamením, že mohou usednout ke slavnostní večeři. Po východu první hvězdy skončil adventní půst. Ke stolu se však všichni mohli posadit, až když hospodyně ohlásila, že má vše připraveno. Počet sedících u štědrovečerního stolu nesměl být lichý, a tak lidé radši zvali hosty.

Štědrovečerní večeře se připravovala od rána a skládala se z několika chodů: hrachová nebo čočková polévka, kuba, (kroupy s houbami a česnekem), pukance s mákem a medem, hubník (nákyp s houbami). Zárukou hojnosti v příštím roce byl velký dostatek jídla na štědrovečerní tabuli. Přebytek se pak dával dobytku, kořenům stromů v zahradě a studni – aby dávali nadále vodu a obživu.

Večeře se zahajovala společnou modlitbou a poděkování Bohu za vše dobré, co přinesl i co vzal. Jako první chod se podával hrách, protože klíček hrachu má podobu kalichu a podle tradice spojoval všechny stolovníky v dobrém i zlém. Nejdříve hospodyně odebrala z mísy hrachu po lžíci pro každé z domácích zvířat, potom si podle vážnosti a stáří nabírali ostatní. Jako další chody následovaly: polévky pro sílu, čočka, aby byly peníze, kuba, masitý pokrm nebo ryba pro radost. Kosti se odkládaly na jeden talíř a po večeři se zakopávaly pod ovocné stromy, aby příští rok byla zase úroda. Jako sladká tečka štědrovečerní večeře se servírovala vánočka a cukroví. Pila se bílá káva, čaj, pivo, víno či pálenka pro dobré trávení.

Pak zazvonil zvoneček a hospodář přinesl do místnosti stromeček ozdobený ořechy, perníčky, jablíčky, sušeným ovocem, cukrovím, řetězy a svíčkami, který přes den tajně ustrojil. Potom se svíčky zapálily a všichni zpívali koledy, které se u stromečku zpívaly každý večer, dokud se neodstrojil. Někde se stavěly místo stromečku jesle.

... A o to jde především, aby nám o Vánocích bylo s našimi blízkými fajn a vůbec nezáleží na tom, jestli se vánoční stůl bude prohýbat pod tíhou všemožných lahůdek ani na ceně či množství dárků.

 

napsala Hana Formánková R.I.P.

Zdroj: redakce, Muzea Lidových staveb Kouřim a Přerov nad Labem