Co skrývá tajemná freska lučištnice na hradě Houska?

Měly by světu vládnout ženy?

Kdo je záhadná blondýna, která znásilňuje muže?

Odpovědi na tyto otázky najedete ve sci-fi románu Tajemná lučištnice, který bude pravidelně vycházet na Babinetu. V rubrice Život žen.

předchozí díly si můžete přečíst ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE a ZDE

15. KAPITOLA

Bylo kolem druhé, když Marek obědval v baru u Šampióna.

“Čauu,“ ozvalo se za jeho zády.

Otočil se a uviděl Rosťu s nějakou malou štíhlou blondýnkou s tvářičkou nevinného andílka.

„Čau,“ odpověděl mu s plnými ústy.

„Můžem si přisednout?“ zeptal se ho Rosťa.

„No jasně,“ odpověděl Marek přežvykující sousto.

„To je Marek můj pokrevní bratr, to je Irena,“ představil je vzájemně Rosťa.

„Jen seďte a jezte,“ řekla Markovi Irena, když viděla, že chce vstát, aby jí podal ruku.

Rosťa s Irenou si sedli a objednali si jídlo a pití. Neustále přitom laškovali a hltali se zamilovanými pohledy.

Buď právě vylezli z postele a jsou nabitý endorfinama z orgasmu, nebo je Rosťa fakt zamilovanej, pomyslel si Marek.

„Dlouho ses neozval,“ řekl Marek Rosťovi, když dojedl.

„No joo, to víš, nemám čas, Irenka mě zaměstnává,“ řekl Rosťa a mrknul na Marka se smyslným úsměvem naznačujícím sexuální orgie.

Jo tak, ty jsi sexuálně vytíženej, ujelo málem Markovi, ale včas tu větu spolkl a jen zvedl obočí a usmál se na Rosťu.

„Půjdeš mi za svědka?“ vybafnul na něj najednou Rosťa.

„Za svědka?“ ptal se nechápavě Marek.

„Joo, za svědka, opakoval důrazně Rosťa. „Budu se ženit kamaráde!“ dodal s důrazem.

„Cože?!“ vyhrkl ze sebe nevěřícně Marek.

„Jo, už je to tak, konečně jsem potkal tu pravou,“ řekl rozjařeně Rosťa a objal Irenu a políbil jí na tvář.

Marek na sucho polkl a stěží ze sebe vysoukal: „Noo, jasně, že jo.“

On se fakt zamiloval. Chová se jak zamilovaný ucho a chce se ženit. Dokonce je k ní něžnej a nedává jí najevo svou převahu, aby věděla, kdo je pánem. Ke všem předchozím holkám se choval nadřazeně, říkal si v duchu Marek, když se Rosťa s Irenou pustili do jídla.

Díval se ně, jak při jídle cvrlikají jak zamilovaný hrdličky a dokonce tak intimně, jako by tam ani nebyl. No u tohodle nemusím být, pomyslel si a řekl: „Tak já už musím jít.“ „Ozvi se, až budeš, potřebovat moje svědectví, usmál se na Rosťu. Naschle, kývl na Irenu a odešel.

Cestou domů přemýšlel, jestli Rosťa není přeci jenom obětí záhadné blondýny. Nakonec ta jeho Irenka je jí tak trochu podobná. Jen není tak sexy, je to spíš taková puťka. Ale co! To je jeho věc, já mám svejch záhad dost.

Došel domů, lehl si na sedačku a usnul. Zdálo se mu, jak bojuje s lučištníkem s dračí hlavou. Vždy, když mu ji usekl, narostla mu nová, přesně stejným způsobem, jako to bylo ve filmu Muži v černém.

„Už z toho blbnu,“ řekl, když se probudil.

Ale co když lučištník je symbol mimozemské nebo nadpřirozené bytosti, třeba boha války a vítězství?

Co když je nějaká nadpřirozená či mimozemská bytost, která ochraňuje lidi před démonem? Vždyť přeci kentaur je taky symbolem vyslyšené modlitby.

Co když člověk, na kterého míří, není člověk, ale démon.?

A co když je démon ta divná postava srostlého světce a nějakou podivnou bytostí připomínající člověka, neboli nějakou nelidskou bytost, která podle pověstí vystupovala na zem z díry pekelné. Co když právě tohle spojení naznačuje boj s pekelnými bytostmi? Vyrojila se mu najednou v hlavě záplava otázek? Podívám se ještě dnes do kaple, rozhodl se náhle.

Majku zastihl opět u stolku při rozhovoru s Danielou.

„Vy tu máte dneska nějaký diskuzní kroužek?“ zeptal se jich s úsměvem místo pozdravu.

„Jo, jo, dámskou drbací jízdu,“ odpověděla mu vesele Daniela.

„Jdete si pro klíče od kaple?“ předběhla ho Majka s otázkou.

„Jo, jdu,“ přikývl.

„Tak pojďte,“ řekla Majka a šla s ním pro klíče.

Marek zkoumal virgulí energetické pole u záhadné postavy, avšak nezaznamenal zde žádnou abnormální energii. Skoro dvě hodiny marně zkoumal malbu, zda v ní nenajde nějak praskliny či skryté šifry v malbě.

Nakonec si postavu několikrát vyfotil, aby se na ní podíval v počítači.

Přešel k fresce lučištníka a rentgenoval očima postavu člověka, na něhož míří lučištník. Marně však hledal ve vybledlé a časem poškozené malbě nějaký symbol, který by mu potvrzoval, že postava je démon.

„Takže zase nic,“ řekl zklamaně a chystal se k odchodu. V tom otevřela dveře Majka.

„Jdu se zeptat, kdy skončíte?“ zeptala se ho.

„Už jdu,“ řekl otráveně.

„Copak?“ všimla si Majka jeho otráveného tónu.

Ále, propadám skepsi, můj výzkum se točí v bludném kruhu.

„Jen to nevzdávejte.“ řekla povzbudivě Majka.

„Něco vám ukážu,“ dodala a zhasla v kapli světlo.

16. KAPITOLA

Marek se nejdřív zmateně rozkoukával ve tmě. Za chvíli však ohromeně sledoval, jak se ze tmy pomalu vynořovala v měsíčním světle magická krása kaple. Se zatajeným dechem si prohlížel fresky zahalené v modravém odstínu, jakoby se bál, aby ten nádherný nádech neodfoukl.

Majka popošla k fresce lučištnice a chtěla říct, podívejte se, ale jen se nadechla a civěla na fresku s otevřenými ústy.

„To je divný, jak to že nezáří?“ řekla.

„Prosím,“ řekl nechápavě Marek, kterého Majčina slova vyrušila z údivu nad okouzlující krásou.

„Už jsem tu byla dvakrát při měsíčním světle a vždycky luk a šíp zářil,“ řekla udiveně Majka.

„Zářil? Jak zářil?“ ptal se nevěřícně Marek.

„No jako by odrážel měsíční světlo. Ostatní části fresky byly v modravým odstínu a luk se šípem svítily žlutě,“ vysvětlovala mu Majka.

„Aha,“ řekl zamyšleně a podíval se oknem na měsíc a pak na luk a šíp.

„Že by odrážel měsíční světlo jen z určitého úhlu?“ uvažoval nahlas.

„No, asi jo,“ řekla Majka a podívala se na měsíc, „když jsem tu byla, byl vidět menší kus měsíce.“

„Možná v tom hraje roli větší kus dorůstajícího měsíce,“ řekl zamyšleně

Marek.

„Sakra,“ vyrazil ze sebe: „Vždyť dorůstající měsíc ve tvaru D připomíná tvar luku.“

„Ale vždyť luk má tvar C,“ namítla Majka.

„Ano, ale to je zrcadlový efekt, aby měsíc kopíroval tvar luku ve tvaru C, musí mít na protější straně tvar D,“ vysvětloval jí Marek.

„No jo, to je fakt. Převrácená obrazotvornost mi vždycky dělala potíže,“

usmála se Majka

„To ale znamená, že luk a šíp obsahuje nějaký materiál, který odráží světlo,“ řekl Marek a přistoupil blíž k fresce.

„To je možný,“ řekla Majka.

„Podívejte! Tady jsou nějaké třpytivé tečky,“ ukázala Majka na fresku v místech, kde byla skupina tmavých fleků ve tvaru vlnovky.

„Sakra, co to je,“ řekl Marek, když se zblízka podíval na třpytivé body, které se blýskaly v měsíčním světle.

„No to by jen potvrzovalo, že tu byl použitý nějaký materiál odrážející světlo - slída nebo pyrit,“ uvažoval nahlas.

„Asi byste se měl poradit s nějakým restaurátorem o materiálech, které se používaly,“ navrhla mu Majka.

„Hm, to budu muset,“ souhlasil Marek.

„No, já si to vyfotím a podívám se na to v počítači,“ dodal.

Udělal pár fotek a poprosil Majku, aby rozsvítila. V umělém světle třpytivé tečky zmizely.

„Hm,“ každé světlo neodráží, to je zajímavý,“ řekl Marek, „tuhle záhadu bude muset rozluštit restaurátor. Ale nevím, jestli teď někoho seženu. Mám jednoho kamaráda restaurátora, ale ten je zavalenej prací.“

„Zuzany muž je restaurátor. Zeptám se ho, jestli by neměl čas,“ nabídla mu Majka.

„Jo, to by bylo skvělý,“ řekl vděčně Marek, „no uvidím, jestli něco neodhalím v počítači?“

„Kdybyste na něco přišel, dejte mi vědět, taky by mě to zajímalo,“ žádala ho Majka.

„Jasně, že dám,“ řekl jí chlácholivě Marek.