V nakladaletství MOTTO vyšla kniha od Věra Kudynová Zrcadlo v koupelně.

Povídky plné emocí, lásky a četných variant vztahů mezi mužem a ženou Autorka nechává pohlížet na jednotlivé životní situace jedny i druhé a ukazuje, jak se tyto pohledy diametrálně liší. Příběhy mladých i zralých žen jsou napsány s nadhledem, vtipem i nadsázkou a samozřejmě nechybí ani překvapivé pointy.Povídky se odehrávají v prostředí byznysu a médií, který autorka důvěrně zná.

Věra Kudynová, novinářka a publicistka, získala profesní popularitu v 90. letech jako tisková mluvčí cestovatelského magnáta Václava Fischera. Tím se také dostala do vysokých sfér české společnosti, což zúročila i knižně v Průvodci úspěšné ženy společenským životem (spoluautorka Soňa Havlová, Motto 1995). Své pozoruhodné zkušenosti z práce pro jednoho z nejvýznamnějších porevolučních podnikatelů pak shrnula v knize Na vlně i pod vlnou aneb Deset let s Václavem Fischerem (2005). Knížka, kterou právě držíte v ruce, je jejím prvním beletristickým dílem.

Ukázka:

Daniela se ráno probudila ve své širokánské posteli a spokojeně se protáhla jako kočka. Uvařila si kávu, pak roztáhla karimatku na cvičení. Je to hrůza, to cvičení, ale musí se udržovat. Po ranní dvacetiminutovce rychle uklidila.

Venku svítilo sluníčko, oznamovalo se jaro a to má ze všech ročních období nejraději.

Při kávě se těšila z toho, jak skvěle se má. Má vše, po čem léta toužila. Krásný dva plus jedna, zařízený funkčním nábytkem, žádné zbytečné krámy, bílý koberec, všude čisto. Nikdo nedrobí na podlahu, nerozlévá čaj po lince, nezacákává zrcadlo v koupelně a nenechává šaty, kde od ruky odpadnou.

Po bílém koberci toužila dlouho, ale copak si ho může pořídit někdo jiný než žena samostatně žijící? Dnes ho Daniela mít může, protože ho nikdo nezašlape. Po letech je osvobozena od manžela, děti si žijí svůj život, uklízí si sama po sobě, což zabere minimum času a výsledek je nejen viditelný, ale i trvalý. Další výhodou ženy, která chce záměrně žít sama, je, že nemusí vařit. A kdo nevaří, je hubenější než ten, kdo vaří.

Žena, když má muže, tak se stará a dohlíží a připomíná. Což já nemusím, říkala si spokojeně. Už dva roky ji těšil život bez muže.

Má výhodu atraktivního zaměstnání. Práce je půlka osobnosti. V nadnárodní firmě obhospodařuje miliony, proto je ženou velmi váženou. Kdo se k ní dostane osobně, považuje to za vítězství. V době, kdy se všechno řeší mejlem, není přece potřeba se scházet.

Ráno se podívala do diáře, co ji čeká. Asistentka jí vede elektronický, ale Daniela má raději osvědčený papírový kalendář. Na deset se procpal nějaký venkovan, asistentku už prý otravuje čtvrt roku, tak s ním bude hotová natotata, v půl jedenácté porada, ve dvanáct na oběd zlobovat svůj velký projekt, pak přijde na rozhovor Strategie, takže se pochlubí marketingovými nástroji, ať konkurenti zírají, pak se konečně dostane k práci, tedy k mejlům, schválit prezentaci na konferenci, podepsat faktury, zkrátka jako obvykle.

K venkovanovi se chovala nadnárodně povýšeně. Mají v popisu práce odradit svým chováním vtěrky, a je to taky dost pohodlné. Nevýhodou je, že za léta, co provozuje služební nadřazenost, jí občas nechtěně přešla i do soukromého života.

Koukal na ni, jako kdyby si nevšímal nadřazeného chování a okamžitě ji prohlédl. Díval se na ni tak, že znejistěla. Není jí moc vidět do výstřihu? Zkontroluje to, až venkovan odejde. Přivedl ji do rozpaků. Jak to udělal? Vlastně ani pořádně neví, co nabízel?!

Zavolal druhý den. Bude zítra zase v Praze a potřebuje doprobrat nějaké detaily, nešla by na oběd?

Zná ty začátky. Pánové ji zvou na oběd, který považuje za služební, ale oni se domnívají, že je to návnada na večeři. Tak takovou důvěrnost nikdy, to nepřipustí. Svobodu si vybojovalo těžko, takže se nenechá vlákat do pasti! Začíná to večeří a mohlo by to skončit zašlapaným kobercem a zacákaným zrcadlem. Nikdy!

Krátký oběd, připustila, aniž tušila, proč má u ní protekci. Ani jí nedošlo, že automaticky zrušila jiný dlouho přislíbený termín.

Skutečně hovořil jen služebně a k věci. To ji uklidnilo, ale nemohla nevidět, jak ji projíždí od čela až po palce u nohou, přičemž polovina jejího těla byla ukryta pod stolem. Zkoumal, jaké má nohy. Máš smůlu, chlapče, léta nosím jen kalhoty! Musela uznat, že venkovanova nabídka je pro firmu velmi zajímavá.

Doma zamyšleně blýskala všechna zrcadla a umyla již umyté okno. Má ráda jasno.

Zavolal druhý den. Oběd se mu líbil, má radost, když ženě jídlo chutná. Daniela se usmála a vzpomněla na dobu, kdy byl její sporák teplý a odcházela z něj řada lahodných pokrmů. Dnes si vystačí s varnou konvicí.

Prý zapomněl předat důležitý dokument, který Daniela nutně potřebuje pro správné rozhodnutí. Zavolá, až bude mít cestu do Prahy.

Večer neblýskala zrcadla, ale vytáhla z knihovny oblíbenou četbu. Když si chce večer příjemně užít, tak si čte vybrané kapitoly z nejosvědčenějších knih. S překvapením zjistila, že čeká, kdy jí už konečně zavolá. To se jí dlouho nestalo. Při počtu lidí, se kterými se setkávala a jednala, je pro ni těžké si zapamatovat jméno. Ale to po ní přece nikdo nemůže chtít?! Čeština má ale výhodu, že se moc neoslovujeme. Je pohodlnější sedět na židli znamenající moc. Nepohodlí a útrapy musí překonat ti, co potřebují Danielu. Samozřejmě, že ne konkrétně ji, ale firmu, a k té vede cesta přes ni. Občas se zamyslela, jak to musí být namáhavé, pamatovat si správná jména, dobývat se s nabídkami, o Vánocích nezapomenout poslat zadavateli přání a dárečky… Ještě, že zvolila dráhu říkat: ne.

A z lítosti: možná někdy příště, zavolejte později. Prosit by neuměla.

Zavolal a šli na oběd.

Líbilo se jí, že objednal jídlo lépe než kterýkoliv Pražák. I kabát umí podržet. Většina žen načetla z porevoluční literatury mnoho dovedností, jak být lepší a úspěšnější, a uvedla je do každodenní praxe. Mnozí muži si však ve svém křováctví dál libují a svou nevychovanost považují za projev správného image. Vykopávky z doby budování socialismu. Vždycky se otřásla, když za ní někdo přišel s neumytou upocenou rukou, a hned se běžela vydesinfikovat. Mimopražan vypadal vymydleně.

Po ranní kávě neluxovala ani nepřeleštila zrcadlo, ale přemýšlela, jak obnovit šatník. Proč nevolá? Jeho číslo si uložila v mobilu, ale tam ukládá stejně jenom „best of“.

Aby měl jednoznačně potvrzeno, že její nohy jsou dlouhé a štíhlé, vzala si po letech sukni. Černá přiléhavá sice nikdy z módy nevyjde, ale přece jen musí koupit nějaký nový model. Sexy. Obula boty s vysokými podpatky, i když to je velká otrava. Špatně se v nich řídí. Rozhodně si kvůli němu nebude mučínkovat nožku často. Je to zvláštní, říkala si, když studovala obsah botníku, co muži vidí na vysokých podpatcích tak vzrušujícího?

O tom, že signifikantní znaky zdůrazňující ženskou postavu působí na muže napříč věkem, vzděláním i sociálním postavením, se píše všude. Muži lépe vidí než myslí, tvrdí všichni renomovaní psychologové.

Co od mužů očekávat – když jsou vedle z nohou na deseticentimetrovém podpatku a správně uložených ňader! I v generálním řediteli, který po nocích dřel na MBA, se probouzejí primitivní pudy, konstatovala, když porovnávala, jaký pásek by se hodil k lodičkám na kramfleku, které nosí normálně jenom do divadla.

Je asi mladší než já, tipla si. Ženám se to ale dneska doporučuje, prý tak mládnou a radostněji se udržují. Každá pořádná má mladšího. Staré si řídí jen ty, co se nezmůžou na mladého. Mladá má starého buď z blbosti, nebo kvůli prachům. Daniela je finančně nezávislá. Mladší muž dělá lepší omlazovací kosmetiku než salon krásy. A zdarma. A ještě si při tom žena užije!

Tak kdy už zavolá?!