Vždycky, když jsme přijeli do Brna, říkala jsem si, že bychom se měli podívat na Špilberk.. Kdysi jsem už na tomto hradu byla se svými rodiči. Matně si vzpomínám na ponuré kasematy. Šero, vlhko a cihlové zdi. Hrad nebyl sice žádná zřícenina, ale zvlášť pěkně také nevypadal. Jenže to už je dávno. Nyní září na kopci uprostřed Brna krásně opravená stavba, která je zdaleka vidět a láká k návštěvě.

Jednoho nedělního odpoledne jsme se konečně vypravili. Nejdřív jsme zavítali na hradní terasu. Ukazovali jsme dětem různé brněnské stavby, ale ty to vůbec nezajímalo. Za to chtěly vědět, co se nachází přímo dole pod terasou. Bála jsem se, že ze samé zvědavosti spadnou dolů, a proto jsme raději rychle pokračovali v cestě.

Na hradě je možné vidět kasety, tři expozice a prohlédnout si město z vyhlídkové věže. Všude jsme samozřejmě nebyli. Kasematy jsme vzdali rovnou, protože by se tam děti nejspíš bály.

Paní pokladní nám vřele doporučila dětskou dílnu. Jedná se o zajímavý nápad, jak dětem přiblížit historii města Brna i celé naší země. Na velkém stole ležely vzorně ořezané pastelky a děti si mohly vymalovat postavy v historických oděvech. Na podlaze si pro změnu skládaly obrázky, na kterých bylo staré Brno, hrad Špilberk, výjevy z napoleonských válek apod. Starší děti si mohly vyzkoušet svoje znalosti dějepisu, samozřejmě zábavnou formou.

V dalších místnostech se nacházely zbraně, rytířská brnění, historické oděvy a mnoho jiných zajímavých exponátů. Bylo zde i několik plastických modelů, které znázorňovaly Brno a okolí v dřívějších dobách. Nejvíc mě zaujal model, který zachycoval Brno v době, kdy bylo obléháno švédskými vojsky. „To vyhráli, protože zvonili poledne o hodinu dřív,“ připomněl můj manžel známou pověst. Paní, která zde měla službu, se do toho vložila: „Vyhráli hlavně proto, že se tak dobře bránili.“

Potom pokračovala ve svém vyprávění. Brno bylo obléháno Švédy v roce 1645 více než tři měsíce. A dokázalo se ubránit mnohonásobné přesile. Velitelem obrany města byl tehdy plukovník Raduit de Souches.

Podle modelu jsme si mohli udělat představu, co tehdy znamenala obrana města pro jeho obyvatele. Kolem hradeb byly malé bílé obdélníky. Znázorňovaly domy, které byly v rámci přípravy na obranu města strženy, aby je nemohli využít Švédové. Šindelové střechy domů ve městě byly také odstraněny, aby je nepřátelé nepodpálili. Plukovník Raduit de Souches byl totiž dobře obeznámen se způsobem boje švédských vojsk a věděl, že se mimo jiné snaží způsobit požáry v obléhaných městech. Z makety Brna bylo zjevné, že domů bez střech nebylo zrovna málo. Zůstat mohly pouze břidlicové tašky, které není možné zapálit. To znamená, že mnoho lidí bylo nuceno bydlet nejméně tři měsíce v domech, do kterých jim pršelo.

A jak to bylo se zvoněním poledne v jedenáct hodin? S ukončením obléhání Brna je spojena jedna pověst. Když boje trvaly už příliš dlouho, švédský generál Torstenson rozhodl, že pokud se nepodaří město dobít do poledne příštího dne, vojsko odtáhne. Zaslechl to hostinský, který důstojníky obsluhoval, a zprávu předal obráncům Brna.

Ráno Švédové zahájili mohutný útok. Když začali na několika místech prorážet hradby města, nechali obránci zvonit na svatopetrském chrámu poledne, přestože bylo teprve jedenáct hodin. Na památku této události se na Petrově dodnes zvoní poledne už v jedenáct.