Bylinu, která takřka z oka vypadla rostlince s universálně nepřesným názvem bodlák, nejedí pouze odvážní či poněkud vyšinutí jedinci. Ba právě naopak! Artyčok je v našich zeměpisných šířkách poměrně exotickou zeleninou a tak přirozeně spadá spíše do jídelníčku gurmánů a nadšených kuchařských experimentátorů.

fotografie: Freepik

Nicméně mnozí z nás se s ním možná poprvé intimněji setkali na dovolené ve Středomoří, které někteří autoři odborné literatury považují za jeho domovinu. Známí a vynikající čeští bylináři Janča a Zentrich ve své několikadílné encyklopedii "Herbář léčivých rostlin" uvádějí, že domovem artyčoku je Středomoří. Pravděpodobněji však musíme za předky této rostliny zamířit ještě více na jih, a to až do severní Afriky a západní Asie. Výprava za těmi největšími a doslova nekonečnými plantážemi této chutné zeleniny by však v současné době směřovala ještě dál něž do prosluněné Francie, Španělska, Řecka či Itálie. Jedním z největších producentů je totiž Kalifornie, které prý artyčoky přinášejí do státní pokladny kolem 50 milionů dolarů ročně. A jelikož je rodná hrouda této velmi dekorativní byliny o něco teplejší, než hrouda např. tuzemské mrkve či brambor, tak asi i naprostý zahradnický laik tuší, že artyčok bude rostlinou teplomilnou. Zajímavě vypadající keřík dorůstající do výšky 1-1,5m se považuje ve své domovině za trvalku, sadba se však obvykle po 5-10 letech obnovuje. V průběhu pozdního jara, léta a dokonce na začátku podzimu se průběžně sklízejí pupence před květem. Pupence to nejsou ledajaké! Dosahují totiž v průměru velikosti lidské pěsti. Na atraktivních a vzpomínkami z letní dovolené vonících jihoevropských tržištích nalezneme tuto zeleninu v několika variacích (např. "plody" zelené, fialové, bílé, malé, velké, štíhlé, tlusté apod.).

Jak na něj?!

V případě, že se vám podaří narazit na artyčoky v hypermarketu nebo ve specializované prodejně, hledejte pevné pěkně vybarvené kusy. Kvalitní artyčok má prý při zmáčknutí křupnout, osobně jsem to však nezkoušela. Obecně se dá říci, že se tato zelenina připravuje a používá podobně jako například chřest. Má jemnou, méně výraznou, někdy lehce nahořklou či nakyslou chuť. Ale světe div se, pokud máte doma malého jedlíka zeleniny, určitě si velmi pochutná na naprosto prostě upravených artyčocích. Pupeny umyjete, očistíte, odstřihnete stonek, odstraníte zatvrdlé a zaschlé části a ihned potřete citrónovou šťávou. Připravenou zeleninu jednoduše vložíte do menšího množství vroucí osolené vody a povaříte (výborně poslouží též parní hrnec). Uvařené artyčoky přelijete máslem (pro sebe třeba bylinkovým nebo česnekovým) a hurá na loupání a pojídání jednotlivých dužnatých lístků. Rozhodně se, stejně jako děti, nestyďte jíst pokrm rukou! Další kuchyňské úpravy v čele se zapékáním, dušením, grilováním, smažením jsou jíž na vaší fantazii a popřípadě i na vybavenosti vaší kuchařské knihovny. Patříte-li však mezi milovníky zeleninových salátů vyzkoušejte třeba jednoduchý salát z čerstvých artyčoků s panenským olivovým olejem, strouhaným parmezánem a libovolnými bylinkami. Nicméně tuto zeleninu lze samozřejmě dle individuální chuti používat i v salátech míchaných.

Léčebné účinky

Možná už někteří z vás slyšeli o gemmoterapii, jde o fytoterapeutickou léčebnou metodu pomocí pupenů ze stromů a keřů, která využívá koncentrované síly mladých výhonků rostlin. A co jiného je vlastně tato zelenina? Jednoduše řečeno květní pupen sklizený před rozkvětem, nabitý nejen vitamíny (B, C a provitamínem A) a minerálními látkami, ale mnoha dalšími zajímavými fytolátkami se specifickými účinky na lidský organismus. Mnoho významných znalců léčivých rostlin se shoduje v tom, že artyčok patří k nejlepším jaterním a žlučníkovým přírodním medikamentům, a to především ve formě čaje z listů. Bylinný nálev i samotná zelenina zvyšuje tvorbu žluči, podporuje detoxikační činnost jater (např. v případě, že jste velkými milovníky alkoholu. Nebo jste podstoupili léčbu léky, jenž zatěžují tento orgán.). Díky obsahu inulinu se doporučuje občasná konzumace při diabetu, a také u problémů se slinivkou. Pravidelné užívání údajně zlepšuje kožní exémy a snižuje hladinu "zlého" cholesterolu v krvi. Ani proslavený Mathioliho herbář na artyčok nezapomněl, odvar z čerstvého kořene a vína prý zahání nepříjemný tělesný pach! Stačí kořen krátce povařit v 1l červeného vína, tekutinu uskladnit do chladu a užívat 3x denně jednu polévkovou lžíci po dobu 15 dní. Ve výčtu kladných účinků na organismus nelze opomenout také skutečnost, že se tato zelenina tradičně považuje za výborné přírodní afrodiziakum!

Artyčok v české zahrádce

Pokud jste šťastnými majiteli kousku úrodné půdy, jenž neleží v chladnějších částech naší republiky, rozhodně se pokuste na jaře koupit sazeničky a artyčok si zasaďte. Vydatně jej zalévejte, hnojte a hlavně chraňte před mrazem! Zásadně jej vysazujte "po zmrzlých", podobně jako rajčata a okurky. Počítejte ale s tím, že první rok bude rostlina spíše na parádu. A to ona umí! Pokud se vám podaří keřík dobře zazimovat a artyčok přežije, druhý rok se již můžete těšit prvním výnosům. Artyčokům se u nás daří zejména v oblastech, kde se tradičně pěstuje vinná réva.

Dva rychlé recepty (a třetí tip na nákup):

Navštívíte-li ostrov Malta, v obchodech zde narazíte na paté z artyčoků, jaké vidíte na obrázku. Obsahuje 31% artyčoků, slunečnicový olej, riccotu, kešu oříšky, bylinky, extra panenský olivový olej a nezbytný regulátor kyselosti. Z těchto surovin si můžete takové paté vyrobit i doma.   Nechce se vám ani jíst? Kupte si sypaný čaj z artyčoku! Osvěží vás, při dlouhodobém užívání trochu pročistí a prý dokonce zjemní vaše vlasy! Lze jej též objednat přes internet.