Filosof Diogenes hlásal, že člověk je tím šťastnější, čím méně má potřeb.

Chodil bos, bydlel v sudu a vlastnil jen jedinou věc: dřevěný kalíšek na pití. Ale i ten odhodil, když uviděl hocha, jak pije z dlaně.

Před chvílí vypnuli elektřinu. Nebude fungovat plynové ani elektrické topení, nepoteče voda, nevykoupu se, neuvařím, nevyperu, neumyji nádobí, nevyžehlím, nevyluxuji, nebude splachovat WC. Nebudu moci volat z mobilního telefonu, protože jsem si ho zapomněla nabít, nepůjde rádio, televize, počítač ani internet...

Nevím, proč mě napadá tato příhoda: Leží tulák na břehu moře a kouká do vody. Kolemjdoucí starší pán mu vyčítá: "Takový mladý člověk, jako ty, by měl pracovat, stavět továrny, podnikat ve velkém a vydělávat, tak jako já, hromady peněz. A potom, až bys to všechno dokázal, tak potom by ses mohl klidně povalovat u moře."

Tulák k němu zvedne nechápavě oči a praví: "Ale vždyť to právě teď dělám!"

Nejsem člověk závistivý, a přesto v tuto chvíli závidím. A to nejen Diogenésovi, ale i tomu tulákovi.

Převzato z internetových stránek www.pozitivni-noviny.cz