Každé sousto, které člověk sní, projde dlouhou cestou trávicího ústrojí. Tělo si z něj vezme vše potřebné. Rozžvýkaná a změkčená potrava putuje z úst jícnem do žaludku. Z něj se posune do tenkého střeva, kde dochází ke vstřebávání živin a vitamínů. Strávená hmota putuje do tlustého střeva, v němž se definitivně formuje stolice. Zde dochází k absorpci většiny vody a následně pak k vyloučení stolice z těla. Projeví-li se příznaky některých nemocí či stres, naruší se plynulé vyprazdňování, což může vést ke vzniku zácpy.

fotografie: Freepik

Zácpa – výskyt a historie

Prní zmínky o zácpě pocházejí již ze starověké Číny a jsou staré asi 3-4 tisíce let. Obtíže s vyprazdňováním, především zácpa, patří i dnes k nejčastějším zažívacím problémům. Zácpou trpí asi 25 % dospělých. Třikrát více postihuje ženy než muže. Ve věku nad 65 let trápí až 40 % lidí. Jen malé procento z nich ale vyhledá při dlouhodobých potížích lékaře, protože zácpu považuje za banální problém.

Zácpu ovlivňují nemoci i strava

Zácpou trpí člověk, který má méně než 3 stolice týdně nebo příliš tvrdou stolici vyžadující vyšší úsilí při vyprázdnění. Může mít zároveň pocit neúplného vyprázdnění. Lidé si stěžují na bolesti břicha, dráždivost a bolest v oblasti konečníku. Někdy se ve stolici objeví i čerstvá krev. Zácpa se často projevuje také zvýšenou plynatostí, nechutenstvím a bolestmi hlavy.

Tzv. funkční zácpu může způsobit zpomalení průchodu tráveniny střevem nebo špatná funkce svalů pánevního dna. Nevhodné složení jídelníčku (například nedostatek vlákniny, malý příjem tekutin), špatné stravovací návyky a nepravidelný denní režim přispívají ke vzniku obtíží při vyprazdňování.
Zácpa může být příznakem některých nemocí postihujících orgány trávicího ústrojí. Jde například o rakovinu tlustého střeva, trhlinku na konečníku, zánětlivá onemocnění střev, hemeroidy nebo tzv. „líné střevo“. Tzv. chronickou zácpu mohou způsobit i další choroby související s:

•    nemocemi a úrazy mozku (například roztroušená skleróza, Parkinsonova choroba nebo stavy po mozkové příhodě);
•    metabolickými a hormonálními poruchami (například diabetes nebo snížená funkce štítné žlázy);
•    močovým a gynekologickým ústrojím.

V některých případech mohou za vznik zácpy i užívané léky, například antidepresiva, antihypertenziva či volně prodejné přípravky s obsahem železa nebo vápníku.
S obtížemi při vyprazdňování se také často potýkají ženy v těhotenství nebo krátce po porodu.

Ach, ta psychika…

Projevy zácpy mohou být spojeny s psychickými nemocemi a stresem. Potýkají se s nimi především osoby trpící poruchami příjmu potravy. Za obtížemi s vylučováním bývají také deprese a úzkost. Tělo reaguje zpomalením činnosti střev nebo zadržováním stolice. U dětí hraje psychika velkou roli, obzvláště pokud vzniknou poranění v oblasti konečníku. Stejný problém však mohou mít i dospělí. Při potížích s vylučováním se může jedinec snadno dostat do začarovaného kruhu. Obavy z bolestivého vyprazdňování jej nutí zadržovat stolici, která se ve střevech více zahustí a působí při vylučování větší bolest.

Zácpa však může být i samostatnou nemocí. U některých lidí dochází k utlumení nebo vyhasnutí vyprazdňovacího (defekačního) reflexu. Příčin vědomého zadržování stolice je celá řada. Viníkem bývá nevhodně zvolené složení jídelníčku s nedostatkem vlákniny, tekutin a málo pohybu. Druhou příčinou je potlačování nucení na stolici, jež může způsobovat například stud, spěch, nemožnost dojít si na toaletu dle vlastní potřeby či nevyhovující hygienické zařízení.

Co pomůže, když tělo nemůže

Zácpě je možné předcházet či zabránit jejímu zhoršování změnou návyků. Jídelníček by se měl skládat z pestré a vyvážené stravy s dostatečným množstvím vlákniny. U dospělého se doporučuje 30 gramů vlákniny denně. Člověk by neměl zapomínat ani na dostatečný přísun tekutin. Důležité je také zařadit do svého denního režimu pravidelný pohyb. Preventivně lze zácpě předejít také nacvičením tzv. defekačního (vyprazdňovacího) reflexu. Člověk by si měl v rámci svých ranních rituálů vymezit dostatek času k návštěvě toalety. Tělo si postupně tento reflex osvojí. Pomoci může sklenka vody či lehká masáž břicha.

Při prvních příznacích zácpy je možné zvolit volně prodejné léky, především změkčovadla, která zabrání rozvinutí obtíží do chronické podoby. Je vhodné užívat takové přípravky, které na sebe váží vodu a zvyšují objem střevních tekutin. Takovým způsobem fungují tzv. osmotická projímadla. Nejsou návyková, nedráždí střevní sliznici a nezpomalují ani nezrychlují pohyb střev. Osmotická projímadla by neměla způsobovat plynatost a nadýmání a neměla by se vstřebávat do organismu. Jsou vhodná pro širokou skupinu pacientů, včetně těhotných a kojících žen. V případě výskytu zácpy u dětí je zcela na místě navštívit dětského lékaře, který provede nezbytná vyšetření a doporučí další postup. Především u těhotných a kojících žen, lidí trpících některými nemocemi (například diabetem) a dětí je důležité volit léky, které se nevstřebávají do organismu. V některých případech může být doporučena i aplikace klystýru, který však není vhodný pro děti v souvislosti s psychickým zatížením a prohloubením jejich strachu z vyprazdňování.

Pokud příznaky zácpy spontánně neodezní během 3 měsíců, je vhodné obrátit se na praktického lékaře, protože je potřeba odhalit skutečnou příčinu a zvolit vhodnou léčbu.

Když musí zasáhnout lékař

Nejdůležitějším krokem při léčbě zácpy je zbavit se ostychu, který zabraňuje člověku otevřeně hovořit o svých problémech. Během rozhovoru zjišťuje lékař nemoci, se kterými se pacient léčí (a všechny přidružené potíže), jeho denní režim i stravovací návyky. Důležité je informovat lékaře o všech lécích, které pacient užívá, včetně potravinových doplňků (vitamíny, vápník, přípravky s obsahem železa).

Součástí diagnózy jsou vyšetření pacienta a laboratorní odběry. Na základě všech výsledků pak může lékař stanovit diagnózu, případně pacienta odešle na další vyšetření ke specialistovi. Ten může provést ultrazvukové vyšetření břicha, vyšetření tlustého střeva – kolonoskopii, případně změřit tlak v konečníku či doporučit další specializovaná vyšetření.

Pokud žádné z vyšetření nezjistí příčinu nemoci, je vhodné konzultovat onemocnění
s psychologem nebo psychiatrem. Během dlouhodobé terapie je možné odstranit nebo zmírnit psychogenní faktory způsobující zácpu.

Nejčastější otázky o zácpě

Jak často by měl člověk jít na „velkou“ stranu?

O zácpě hovoříme u dospělých i dětí, pokud mají stolici méně než 3x týdně nebo tvrdou stolici s nutností vyššího úsilí při vyprázdnění.

Co je to chronická zácpa?

Příznaky chronické zácpy přetrvávají u dospělých déle než 12 týdnů v roce. Chronickou zácpu je nutné vždy vyšetřit lékařem, odhalit její příčinu a začít ji léčit, aby nedošlo ke zhoršení příznaků.

Mohu léčit zácpu doma, nebo je vhodné ihned navštívit lékaře?

Pokud netrpíte žádnými chorobami, jejichž průvodním projevem je také zácpa, je možné první příznaky léčit pomocí projímadel, která změkčí stolici. Doporučuje se vybírat nenávykové léčivé přípravky, které se nevstřebávají do organismu, zvětší objem stolice, nedráždí střevní sliznici a nezpomalují ani nezrychlují pohyb střev.

Trpím zácpou a ve stolici mám krev. Mám jít k lékaři?

V případě, že se ve stolici objeví krev, je důležité se co nejdříve obrátit na lékaře. Ten provede nutná vyšetření, aby vyloučil závažná onemocnění a rozhodl o dalším postupu.

Odborná spolupráce: MUDr. Jana Vojtíšková, praktická lékařka, Ústav všeobecného lékařství 1. LF UK v Praze