Desítky žen denně řeší dilema. Kojit, nekojit?

Já bych ze své přirozenosti řekla, že kojit je normální, ale neodsuzuji ženy, které tvrdí, že by jim to mohlo zničit postavu, že na to nemají čas, protože podnikají a chtějí dát dítě do péče chůvy... prostě říkám nemám právo soudit (i když myslet si mohu své). Nikdo nedokáže lépe posoudit konkrétní situaci, než člověk sám, když se v ní ocitne. Každý musíme zvážit, na co máme, a na co ne. Já bych vám ale chtěla povědět příběh, které mne zaujal...

Říkejme jí třeba Marta.

V době před sametovou revolucí utekla na západ. Usadila se v USA a protože byla chytrá, až bych řekla zatraceně chytrá, vysokoškolačka s vědeckým zaměřením a s patřičnou jazykovou výbavou, brzy se vypracovala a stala se členkou jednoho významného výzkumného týmu.

Pracovala ve dne v noci, vše věnovala kariéře, na nic jiného jí nezbyl čas. Jenže... pak přišel její čas, biologické hodiny začaly tikat a ona ... dala v práci výpověď. Nikdo nechápal její počínání, kolegové kroutili hlavou, klepali si na čelo. Ale ona zjistila, že na světě jsou i jiné hodnoty a rozhodla se je hledat.

Celý její život se změnil. Měla dost peněz, ale cítila se jako kůl v plotě. Co udělala? Zaplatila si „početí a odnošení“ dítěte v jedné rozvojové zemi. Já nevím nakolik to bylo legální, ale je jasné, že jsou země, kde za peníze získáte vše.

V té době jsme už spolu byly v živém kontaktu po mejlu. Posílala mi pravidelné zprávy. Biologickou matku svého budoucího dítěte pozvala na celé těhotenství k sobě domů, do luxusní vily, i z celou její rodinou (ta žena měla již jedenáct zdravých dětí), jejího manžela zaměstnala jako správce domu a dětem zaplatila školy a kurzy angličtiny, těhotná žena měla pečovat jen o své stávající děti a rostoucí plod ve svém těle.

Marta vše prožívala s ní, nebo se o to aspoň snažila. Dítě bylo počato u ní, ve vile (zřejmě bez její přítomnosti, aspoň doufám, protože jsem nikdy nenašla odvahu se jí na to zeptat). Od té doby, co bylo identifikováno těhotenství, provázela biologickou matku na každém kroku, absolvovala s ní všechna vyšetření, ptala se jí na pocity a po třech měsících byla najednou přesvědčena, že sama otěhotněla (což bylo nemožné, protože jí lékaři už dřív diagnostikovali absolutní neplodnost). Trpěla ranní nevolností, nalévala se jí prsa... lékař konstatoval, že se jedná o stavy přechodu (což by jejímu věku odpovídalo...). Vzhledem k tomu že to ale pokračovalo, svěřila se svému gynekologovi s celým experimentem, který probíhal u ní doma a ten se toho chopil, začal jí podávat hormony na podporu růstu mléčné žlázy atd... a tak se stalo, že Marta ke své radosti (a možná napřed i zděšení), začala dítě, které se biologické matce narodilo, okamžitě po porodu, u kterého byla přítomna, kojit. A kojila ho celé tři roky.

Věřte nebo nevěřte, ale tento případ je řádně zdokumentován a opravdu se stal. Takže když to dokázala Marta za takových zvláštních okolností, proč ne každá z nás za okolností normálních?