Psychika velmi úzce souvisí s našimi potížemi a dlouhodobé potlačování určitých emocí a působení stresu se časem projeví na fyzické úrovni. Nyní se zaměříme na další oblasti našeho těla a funkce organismu.

Nemůžeme to rozdýchat?

V životě jsme všichni určitě zažili situace, které nás natolik zaskočily, až se nám téměř zatajil dech a my to, lidově řečeno nemohli rozdýchat. Dýchání představuje výměnu: vdechujeme kyslík obsažený ve vzduchu, který okysličuje červené krvinky a výdechem se zbavujeme kysličníku uhličitého. V řeči symbolické: dech = přijímání a vydávání. Pokud někdo nemůže volně dýchat, nebo se mu nedostává vzduchu, cítí se něčím, nebo někým omezovaný, dotýká se to jeho svobody. U astmatiků se jedná o potřebu dominance, ale v momentě, kdy jsou konfrontováni s nadvládou, nebo mocí někoho jiného, dochází u nich k tak silnému strachu, že se cítí zaskočeni, zalykají se a ztrácí řeč. Vzhledem ke své nemoci na sebe strhávají pro ně tolik potřebnou pozornost, a tím ho i tak trochu ovládají. Místo, aby uvolnili svou potlačovanou agresivitu křikem, projevuje se u nich ve formě kašle. Stejné symptomy se dostavují i u ostatních lidí, kteří se chtějí na něco/někoho vykašlat, nebo často lapají po dechu. Otázkou zůstává, zda ve svém životě víc nebereme než dostáváme, a tím jsme v nerovnováze.

Život s kyselým obličejem

Všechny potíže spojené s trávením znamenají, že určitou věc nebo situaci nejsme schopni strávit, lidově řečeno leží nám to v žaludku, nebo se něčím užíráme. Žaludek je orgán, který přijímá potravu, aby ji následně strávil za pomoci žaludečních kyselin. Na psychické rovině symbolizuje schopnost přijímat, cítění a pocity, ochotu či ovlivnitelnost. Máme-li s těmito aspekty delší dobu určité problémy, které jsme tzv. nestrávili, mohou se později projevit jako nevolnost, někdy vystupňovaná až ke zvracení. Žaludeční kyselina je agresivní látka, která leptá a rozkládá potravu a stejně reaguje i na naši psychiku. Pokud nejsme schopni určitou věc překonat, tak svou zlobu spolkneme a agresivní kyselina je o to více produkována a stoupá vzhůru. Tato potíž nastává u lidí s nemocným žaludkem a mnohdy se jejich psychika odráží i ve výrazu tváře, kdy mají tzv. kyselý obličej. Nejsou schopni se vypořádat se svou vlastní agresí a nést za své činy vlastní zodpovědnost a vyhýbají se i řešení problémů. U potíží s trávením je nutné si uvědomit, čím se užíráme, co nemůžeme spolknout, či jak se vypořádáváme s konflikty.

Zkamenělá agrese

Žlučník je další důležitou součástí našeho trávení, protože se v něm shromažďuje žluč produkovaná játry. Žluč je stejně jako žaludeční kyselina agresivní povahy a problémy se žlučníkem tedy charakterizují opět potíže s neprojevenou agresí. Určitá situace se nás dotkne natolik, že nám z toho vzkypí žluč, ale raději své emoce potlačíme, a tím se problém přenese na fyzickou rovinu do oblasti žlučníku. žlučové kameny představují dlouhodobě potlačovanou agresi, která se zhmotnila do formy kamene - jedná se tedy o zkamenělou agresi.

Oproti tomu ledvinové kameny vznikají na psychické úrovni v důsledku dlouhodobě nahromaděných témat, která měla být již dávno vyřízena, a která brzdí náš další rozvoj. Ledviny nám reprezentují oblast vztahu k ostatním lidem a schopnost kontaktu. Jsme-li ve vztahu k ostatním příliš nepružní a trváme-li na svých přežitých názorech, vytváříme si tzv. mentální hráz, která brání odchodu starým myšlenkovým návykům a na fyzické rovině tak dochází k ledvinové kolice. Potížím s močovým měchýřem většinou předchází psychický tlak spojený se strachem nebo stresem při určitých životních událostech.

Pokud nedojde k uvolnění na psychické rovině, říká si tělo o uvolnění skrze močový měchýř. Podle fyzických příznaků lze usoudit, nakolik je pro nás životní situace bolestivá a nakolik nás nutí vypudit ji z našeho života, nebo ji ovlivnit pláčem ve formě nutkání k močení. Každý fyzický problém by nás měl vést k zamyšlení, proč k němu vůbec došlo, nakolik se na něm podílí psychika a zda nepotlačujeme některé stránky své osobnosti. Zamysleme se nad svým životním stylem a hledejme odpovědi na své otázky uvnitř nás samých.

 

Napsala Renata Raušerová