Tichý nepřítel žen zvaný endometrióza trápí mnoho Češek. Až v polovině případů je přitom těmto ženám detekována neplodnost. U neplodných žen má pak prokázanou endometriózu na 50 % z nich. Renomovaný gynekolog a sexuolog MUDr. Pavel Turčan ve svém komentáři objasní, jaké může mít endometrióza rizika a následky, zda ji lze řešit a proč jí naše babičky netrpěly.

Při endometrióze se děložní sliznice, neboli endometrium, nachází i mimo dutinu děložní, kde se za normálních okolností vyskytuje. Nejčastěji je na vaječníku, pobřišnici, v přepážce mezi pochvou a konečníkem, na děložních vazech nebo uvnitř děložní svaloviny. Zajímavé je, že některé ženy její přítomnost vůbec nezaznamenají, zatímco jiným se projevuje silnými až křečovitými bolestmi při menstruaci či třeba pohlavním styku.

 

Vznik endometriózy není objasněn, jedna z teorií sází na zpětný tok krve

Dodnes bohužel není přesně známo, jak endometrióza vzniká. Víme pouze to, že aby se mohla projevit, je nutná přítomnost menstruačního cyklu u ženy. Existuje však několik teorií.

Jedna z nich přepokládá vznik onemocnění zpětným tokem krve při menstruaci, kdy se částečky děložní sliznice dostanou do dutiny břišní či na vaječníky, a uhnízdí se zde. Tato ložiska pak následně reagují v průběhu menstruačního cyklu na hormonální změny stejně, jako sliznice v děloze, a to včetně menstruačního krvácení. Tím pak mohou na vaječnících vznikat velké cysty vyplněné krví, protože krev nemá kam odtékat a hromadí se zde. Takto postižené ženy trápí značné bolesti, které se pak při menstruaci ještě stupňují. Jiná teorie například přepokládá, že endometrióza vzniká proměnou některých buněk na buňky podobné těm, které se nacházejí v děložní sliznici. Stoprocentně jistá však není ani jedna z variant.

 

Naše prababičky byly stále těhotné či kojily, nemocí tak netrpěly

Pokud s jistotou nevíme, jak endometrióza vzniká, nelze snadno říci, jak jí předcházet. Zdá se však, že jestliže je tělo ženy opakovaně vystaveno vyšší hladině estrogenů či opakovaným zánětům v malé pánvi, bývá toto onemocnění častější. Proto je nutné všechny gynekologické záněty včas a pečlivě léčit. Také je vhodné se vyhnout dlouhodobému vystavení těla vysoké hladině estrogenů bez přítomnosti hormonu gestagenu, který pomáhá vzniku a udržení těhotenství. S tím ženám paradoxně pomůže nasazení často zatracované hormonální antikoncepce. Alternativní metodou je těhotenství a dlouhé kojení, které prakticky zamezují změnám na sliznici pod vlivem estrogenů. Naše babičky a prababičky tak endometriózou prakticky netrpěly, protože byly téměř stále těhotné či kojily. V současnosti jsou tak nejvíce ohroženy ty ženy, které neužívají hormonální antikoncepci s gestageny a přitom odkládají početí dítěte.

 

Endometriózu 100% potvrdí až operace

Základem diagnostiky je vždy pečlivá anamnéza. Lékař by se měl proto pacientky dopodrobna vyptat na výskyt bolestí či jiných potíží spojených s menstruačním cyklem. V běžné gynekologické praxi však lékař tuto diagnózu s jistotou vyslovit nemůže. Jediná cesta, jak tuto diagnózu potvrdit, je operace. Nejčastěji volíme takzvanou diagnostickou laparoskopii, při níž se do dutiny břišní podíváme kamerou a zjistíme přítomnost ložisek endometriózy. Pokud ji například najdeme posetou mnoha drobnými ložisky, je nutné nasadit léčbu prášky či injekcemi, většinou alespoň na 3 - 6 měsíců. Pokud je nález masivní, je možné provést po jejím ukončení takzvanou second look laparoskopii, při které zkontrolujeme efekt stanovené léčby. Jasné potvrzení endometriózy nám zajistí histologické vyšetření malých vzorků tkáně odebraných při operaci, tedy biopsie.

 

Nemoc je nevyléčitelná, pomohou ale hormony či přírodní preparáty

Endometrióza jako taková prakticky bohužel není zcela vyléčitelná. Stanovovaná léčba se spíše zaměřuje na mírnění potíží, zmenšení ložisek a návrat plodnosti. V některých případech je možné volit chirurgickou cestu pro odstranění cysty nebo ložisek endometriózy. Konzervativní cesta nabízí možnost vyvolání umělého přechodu ve formě injekcí či spreje do nosu nebo podáváním některých druhů hormonální antikoncepce tak, aby nedocházelo k pauze na krvácení, a to ideálně na 5 - 6 měsíců. Další a méně náročnou metodou je užívání přírodních preparátů s obsahem vitaminu E či fytoestrogenů jako Sarapis mensis či Isoflavone. Také lze využít gemoterapie nebo čínské medicíny. Novým způsobem léčby je také léčba přípravky ze skupiny antiprogesteronů. A vhodné je samozřejmě také pokusit se co nejdříve otěhotnět, pokud má žena tu možnost.

Autor komentáře: Gynekolog a sexuolog MUDr. Pavel Turčan.