V tomto věku ženy vesměs už překlenuly období výchovy dětí a péče o ně, mají za sebou značnou životní a profesní zkušenost, ale kus života je ještě čeká.

Čím ho chtějí naplnit a jakou životní moudrost chtějí předat společnosti a mladším generacím, je otázkou diskuse.

V psychologii se často hovoří o krizi středního věku. Z výpovědí většiny žen v předdůchodovém či raně důchodovém věku byla patrná zkušenost s předělovým životním zážitkem, ať už se jednalo o rodinu, práci či zdraví. Většinou zde hrál roli rozvod, odchod dětí z domova, ztráta či změna zaměstnání, odchod do důchodu, nemoc, v jednom případě i klinická smrt, duchovní zážitek či samo o sobě přehodnocování životních priorit související s věkem. Mnoho žen posunulo svůj žebříček hodnot směrem od ekonomického zisku a pracovního přetížení směrem k osobnímu rozvoji, k více harmonickému, byť mnohdy materiálně skromnějšímu způsobu života.

Bez ohledu na druh a stupeň vzdělání se ženy výrazněji dělí na dvě hlavní názorové skupiny.

Jedna skupina volá po obnově a rozvíjení spíše tradiční ženské role a vlastností tradičně připisovaným ženám. „Civilizace se dostala do krize, protože jsme jako ženy po staletí chtěly, aby nás muži materiálně zabezpečili. Nyní jsme ekonomicky soběstačné a vzdělané jako nikdy dříve, ale cestou jsme bohužel poztrácely mnoho ze své ženskosti. Měly bychom se vrátit ke kořenům a ženské přirozenosti, do které patří citovost a smysl pro rodinu Pokud se ženy nevrátí k tradičním ženským hodnotám, brzy vymřeme, protože křivka porodnosti výrazně klesá“ argumentují zastánkyně tohoto názorového proudu.

Druhou skupinu naopak tvoří ženy usilující o maximální rovnoprávnost pohlaví ve všech oblastech života. Tvrdí, že existence rozdílných neměnných povah pohlaví je iluzí a většinu našeho chování určuje výchova a socializace. Proto výzvu návratu k pomyslným ženským kořenům vnímají jako matoucí. Argumentují, že je důležité si uvědomit, že generace žen před námi žily v úplně jiné době, svět se mění a ženy už nikdy nebudou jako dřív.

Ženy se liší také podle toho, zda chtějí uspět především v soukromém nebo ve veřejném životě. Přestože většina z nich prožila zkušenost s výchovou dětí a rodinným životem, některé chtějí začít především u sebe samých a rozvíjet nejdříve vlastní osobnost. Jak vyjádřila jedna ze zástupkyň tohoto názoru: „Jsem ráda, že se těším fyzickému zdraví a umím se o sebe postarat. Když děti odešly z domova, začala jsem přemýšlet hlavně o tom, jak naložit se svým dalším životem, aby byl kvalitní a já tu kvalitu mohla předávat dál.“ Pro jiné ženy jsou prioritou především harmonické rodinné a mezilidské vztahy. „Muž a žena se spolu musí naučit komunikovat. U mladé generace je to lepší, ale ve většině manželství je komunikace zablokovaná.

Jiná skupina žen naopak řeší především kariéru a společenské uplatnění. Slovy jedné z nich „když nadáváme na politiku, měly bychom se samy snažit angažovat na různých stupních politického a veřejného života. Můžeme být sebelepší v domácnosti a v mezilidských vztazích, ale jakmile vyjdeme ven, narazíme na problém. S tím bychom zvlášť v České republice měly něco udělat. Politika bude pořád „ošklivá“, pokud tam nebudou ženy.“

Napříč veškerým názorovým spektrem se ovšem u většiny žen ukazuje silná potřeba kultivovat mezilidské vztahy, otevřeně komunikovat a sdílet životní zkušenosti. Mnoho žen shodně volá po rozvíjení duchovních hodnot ve společnosti, po psychologickém a komunikačním vzdělávání nejen v rodině, ale i na základních školách, po vzájemné toleranci mezi pohlavími i mezi generacemi. Mohou tedy právě tímhle ženy přispět společnosti jako celku? A jaké konkrétní kroky k tomu podniknou?

 

Máte jinou zkušenost nebo názor? Chcete se podělit s ostatními?

Napište nám do redakce na info@babinet.cz.