O drogách jsme slyšeli už za minulého režimu jako o produktu kapitalismu, s nímž jsme my neměli nic společného.

Drogy symbolizovaly černý vykřičník, kterým jsme strašili naše děti. Vůbec nám přitom nevadilo, že jsme v ruce drželi skleničku s alkoholem nebo cigaretu.

Netušili jsme tehdy, nebo si nechtěli připustit, že se jedná také o drogy? Přičemž alkohol patří mezi drogy tvrdé, tak jako kokain nebo heroin. Kdo z těch, kteří bez nějaké té skleničky nevydrží, o sobě řekne, že je alkoholik? Kdo přizná, že se stává narkomanem? Vždyť mnozí dokonce ani nepovažují pivo za alkohol!

A tak jako narkoman závislý na heroinu, tak i alkoholici jsou lidé nemocní, schopní pro získání své dávky podvádět, krást, zadlužit sebe i celou rodinu. Rozpolcená osobnost, bez vlastní vůle, dohánějící sebe i rodinu do obrovských problémů.

O pěstování a užívání marihuany, tzv. marijánky, označované jako droga měkká, se toho už napsalo až až. Zabývala se tím drogová centra, policie, dokonce i parlament si na to udělal čas. Člověka, který si ji na zahrádce pěstoval jako jediný lék na svou nevyléčitelnou nemoc, málem postavili před soud jako zločince. A přitom cigaretu, na úrovni marihuany, koupí u nás v krámu i dítě. Kromě nápisu na krabičkách, že kouření škodí zdraví, se u nás o cigaretách mlčí a tabákové koncerny chrlí denně miliony smrtících dávek.

Stát, který má z daní těchto gigantů menší přínos, než kolik musí vydat na léčení následků kouření, mlčí. Sám kuřák odmítá brát na vědomí, že každý rok umírá ve světě na následky kouření kolem čtyř milionů lidí. U nás 22 tisíc. Víc než na silnicích, nesrovnatelně víc než v letadlech. V bezpečí si denně s chutí zatlučou do rakvičky dvě, tři desítky hřebíčků.

Jsou kuřáci tak stateční nebo jen hloupí? Když onemocní, vtipkování je přejde, ale to už je většinou pozdě. Přitom kdo chce, dokáže přestat jak kouřit, tak pít! Pomoci mu může akupunktura, homeopatie, hypnóza... Ale má to jednu podmínku. Musí se opravdu chtít.