K oslavě posvícení v minulosti patřilo obřadní zabíjení zvířete. Nejrozšířenější, v české části naší republiky, bývalo stínání kohouta jakožto součást slavení posvícení, ale docházelo k němu i v závěru masopustního období, o letnicích, o pouti, při dožínkách nebo o svatbách. Stínání kohouta, jehož kořeny jsou hledány ve formě obřadní oběti živého zvířete, spojené nejspíše s vírou v plodonosnost takové oběti, nebo jako poděkování za úrodu.

fotografie: se svolením skanzenu na Veselém kopci v Hlinsku, ilustrace z dobové knihy

Vybraný kohout, kterého ozdobili pentličkami, byl na dlouhých stuhách veden v průvodu s chasou a muzikou na vyhrazené místo. Zde byl pak přivázán ke kolíku, aby nemohl utéci. Muži, kteří chtěli vyzkoušet své štěstí a snažili se setnout kohoutovi hlavu šavlí, měli zavázané oči. Přihlížející diváci křikem a muzikanti hudbou se snažili muže se zavázanýma očima navést, nebo naopak zmást z cesty ke kohoutovi. Každý uchazeč měl jeden pokus, vítěz tohoto klání byl oslavován a odměněn. Často bylo stínání kohouta, či jiného zvířete doprovázeno divadelními výstupy, kdy byly zvířeti přiřčeny nejrůznější hříchy, ze něž byl odsouzen ke stětí.

Od konce 19.století bylo obřadní zabíjení zvířat zakázáno, postupně obyčej v této formě zanikl. Na mnohých místech se dnes udržuje v pozměněné podobě, při nichž se zvíře již nezabíjí, dodnes. Živý kohout je dnes nahrazen např. jeho figurínou. Obyčej se sice stále nazývá stínání kohouta, ale podstatou samotného aktu je shození, nebo alespoň dotknutí se figuríny kohouta. Ostatní části obyčeje zůstávají.

 

 

Zdroj: skanzen na Veselém kopci v Hlinsku