Byla jsem dlouho doma s dětmi na mateřské dovolené a žila v ne zrovna šťastném manželství. Když se mi podařilo konečně nastoupit do zaměstnání,byla jsem šťastná. Dostala jsem se do kolektivu, který z převážné části tvořili muži, a protože mi nebylo ještě ani třicet let, neměla jsem nouzi o nápadníky?
Nevěru v manželství jsem odsuzovala, a proto jsem se snažila držet při zemi a vše probíhalo jen v rámci srandiček. Navíc manžel byl hodně žárlivý a domýšlivý a nemělo smysl ho dráždit, neboť s některými mými kolegy sedával v hospodě, kde si chlapi obvykle řeknou víc, než je pravda.
Jednou jela naše dílna na zájezd do jižních Čech. Hodně z nás si s sebou bralo i své drahé polovičky. První den zájezdu proběhl ve stylu návštěv hospod a pokračovat se mělo večer u táboráku v kempu. Pořád jsem se držela stranou, avšak manžela dokázala k žárlivosti vyprovokovat i situace, kdy si ke mně z jedné strany přisedl řidič autobusu (z druhé strany seděl on sám).
Raději jsem se tedy odebrala spát. Spali jsme v chatce na patrových postelích, spolu s námi spal v chatce ještě jeden starší manželský pár. Já jsem spala na posteli nahoře, což se mi bohužel stalo osudné. V noci jsem se probudila, protože se mi chtělo na záchod. Bohužel, zapomněla jsem, že spím na palandě, a tak jsem spadla na zem. Manžel po mně skočil a začal mě bít hlava nehlava. Myslel si, že jsem chtěla jít za řidičem autobusu. Manželé,kteří s námi spali, se probudili, vyplašeně pozorovali, jak mě manžel bije,ale nepomohli mi. Měla jsem modřiny, otekl mi obličej a objevily se také monokly. Zbytek noci jsem strávila v autobusu. Můj milující(?) manžel zůstal spát v chatce.
Styděla jsem se za sebe, za manžela, všichni na mě zírali. Ráno můj muž z místa našeho pobytu utekl, zřejmě dostal strach. A tím naše manželství skončilo, požádala jsem o rozvod.
Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.
Redakčně zpracovala Bára Klímová
ilustrační foto: pixabay.com
Vaše názory
Vaše názory (pro vložení komentáře se prosím přihlaste nebo zaregistrujte)
Dovedu si představit, jak Vám bylo. Píšete, že jste manželství neměla šťastné. Pak stačí jen jedna špatná událost a je konec. Ani se Vám nedivím.
Ne,opravdu i nemusíme nechat vše líbit.Je dost žen které své manžely omlouvají a nechají si líbit to co by pro jinou ženu bylo naprosto nepřijatelné.Dobře jste udělala,život vedle takového člověka je k ničemu.
Nadpis je myšlen snad jako nadsázka. Už jenom ten dotaz navozuje atmosféru tak 19. století nebo možná současnou situaci v místech na světě, kde je žena, řekněme, podřadnější. Mě by ani ve snu nenapadlo zeptat se vážně, jestli si máme nechat všechno líbit :D. K tomu chcípáčkovi z článku nemám co říct. Ubožák.
Ely,věřte že i v naší republice je spousta mužů kteří mají názor že žena je něco podřadného.Jinak by nebylo tolik týraných žen a domácího násilí.Normálně uvažující chlap který nemá pocit nadřazenosti přece nikdy nevztáhne ruku na ženu,ani ji netýrá psychicky.