Nevěra

- A to mi říkáš jen tak?! Tak klidně?!

- A jak bych to měl říkat?

- Tss…

- Já jsem nevěděl, že ti to bude tak moc vadit.… Pořád ještě je to moje manželka. Co je špatnýho na tom, že jsem se vyspal s vlastní manželkou? Navíc poprvé po půl roce.

- A nač máš mě? Jak daleko máš k rozvodu?!

- No daleko ne, když už byla u advokáta.

- Tak ty se s ní rozvádíš…

- Ještě ne…

- ty se s ní rozvádíš… chodíš se mnou – a spíš s ní. Tak co chceš? Víš ty vůbec, co chceš?

- To bylo poprvé, od té doby, co se my dva známe…

- Mě znáš pět měsíců. A ona ti nedala půl roku…a zas nedá. Tipla bych – už nikdy.

- No to říkala – že už se to nikdy nestane. Včera to bylo omylem, shoda náhod.

- Tak ty s někým spíš omylem? V tom případě jsem omyl i já, se mnou chodíš taky omylem a všechno je omyl…

- To nejsi, tebe mám rád.

- Že já si s tebou vůbec začínala. Kdo skoro půl roku pořád poslouchá, jak to máš doma špatný, jaká je manželka fúrie, jakej jsi chudák, že ti najíst nedají… Kdo tě lituje?! Husa jsem, husa, nána pitomá.. Snažím se, aby se ti se mnou líbilo…

- Mě se s tebou líbí… no tak, už se to zaručeně nestane…

- Dej ty ruce pryč, vůbec na mě nesahej, nechci, nechci. Říkáš to nějak lítostivě, ty bys snad chtěl, aby se to stalo?

- Nemůžu za to, co slyšíš. Líto mi to není. Rozvádět jsem se nechtěl, to je celý. Vždyť ti říkám, že to bylo omylem. Že si promluvíme, a začla o tom rozvodu. Pak brečela a začala vzpomínat, jak to bylo hezký… Prostě podlehneš, znáš to…

- Ne, neznám, já nepodlehla. Co tě znám, jsem s nikým jiným nebyla. Já jsem věrná, husa!

- Ale já jsem ti to nezakazoval…

- Co bys mi taky měl zakazovat?! Chápu, že pro tebe je věrnost cizí slovo, ale kvůli sobě jsem věrná. Nespím s každým.

- Nespal jsem s každou.

- S každou ne, ale s ní jo.

- Že jsem ti vůbec něco říkal… Ještě ses mě sama ptala, jaký to bylo.

- Ze žertu. Vždyť sis pořád stěžoval, jak nic, žádnou noc nic, tak jsem se ptala, jak sis užil tentokrát.

- Hele, necháme to být. Už se stalo…

- Povídám, dej ode mě ty ruce pryč!

- …a už se to nestane… to ona řekla - a má svý zásady. A beztak to nebylo nic moc… spíš mě jí bylo líto.

- Když chceš dělat charitu, jdi na Hlavní nádraží! Tam je potřebných! Ještě mi o tom začni vyprávět. Tak říkáš, že jsi podlehl, jo? To já podlehnu taky… Stejně mě dávno uhání…

- Kdo?

- Co je ti do toho! Víš co, na tu návštěvu se mnou nechoď…

- Tam bude Petr. Jo tak Petr o tebe stojí?

- Jednak tam bude lidí víc, a jednak… i kdyby, co na tom. Může ti to být jedno, ne.

- Není, protože tě mám rád.

- Tos mi předvedl.

- Petr… vždyť víš, jaký je…

- A co na tom. Lidi toho napovídají. A i kdyby, ale aspoň ho zajímám

- Toho zajímá všechno, co nosí sukně. S Petrem ne, prosímtě.

- Hele, to se mi snad zdá: tak ty mi budeš ještě po tom všem kontrolovat, s kým můžu… To se mi snad zdá. Jsi hnusnej…

- Mám svý zkušenosti.

- Jaký ty můžeš mít zkušenosti s Petrem? Na chlapy snad není!!!

- Tak já ti to teda řeknu: na chlapy není, ale víš, proč se se mnou chce manželka rozvést?

- Nepřekonatelný odpor jsi říkal.

- Jo, to bylo původní důvod, aby jí zůstaly děti. Ostatní vím od včera.

- Tak proč teda?

- Řekla mi to včera: je těhotná. Sedm měsíců spí s jiným. S Petrem!!!